Článek
Víc než dva týdny jste nehrál kvůli obnovenému zranění stehenního svalu levé nohy. Jak to s vámi vypadá?Musím to zaklepat, cítím se dobře. Ve čtvrtek už jsem s týmem absolvoval rozcvičku, pak jsem se odpojil a dělal individuální specifická cvičení. Už jsem to zkoušel i s balónem, ale jen přihrávky a zakončení zblízka, žádné rány z dvaceti metrů. Počítám, že v průběhu víkendu bych se mohl zapojit normálně do tréninku.
Můžete prozradit, co přesně jste po dobu léčby dělal a kdo na vás dohlížel?Máme dva fyzioterapeuty, kteří se starají o zraněné hráče. Naše marodka je teď dost početná, takže kromě mě pečovali i o Vláďu Šmicra nebo Španěly Alonsa, Nuněze a Garcíu. Ráno jsem chodil na rehabilitace, elektroléčbu, dělali mi i něco laserem. Pak následovala posilovna, bazén a tím pro mě skončil první týden. Pak jsem nohu začal víc zatěžovat. Jezdil jsem na kole, lehce vyklusával a stále jsem to stupňoval. Důležité je, že noha nebolí.
Šmíca se už nemůže dočkat
Zmínil jste Vladimíra Šmicra, jehož zranění kolena je dlouhodobé. Jak to s ním momentálně vypadá?Každý den se lepší, taky už se nemůže dočkat, až se vrátí. Začal s běháním a koncem prosince by do toho mohl skočit naplno.
V anglických médiích se objevila zpráva, že poprvé po zranění chcete hrát ve středu Ligu mistrů s Olympiakosem Pireus. Je to reálné?Vychází to přesně na tři týdny od zranění ze zápasu reprezentace v Makedonii. A první prognóza lékařů zněla tři až čtyři týdny pauzy. Já k tomu zápasu připraven budu, ale záleží na trenérovi. Třeba mě radši bude šetřit, možná mě tam dá jen na třicet minut nebo budu hrát v základu. To já neovlivním.
Trenér Benítez byl prý hodně naštvaný na kouče české reprezentace Brücknera, že vás na utkání do Makedonie vůbec povolal...Já to vím taky jen z novin, s nikým jsem o tom nehovořil.
Zranění k fotbalu patří
Jak jste nesl chvíle, kdy jste se na zápasy díval jen z tribuny nebo v televizi?Byly to těžké. Zvlášť proto, že zranění přišlo v nejméně vhodnou dobu. Dařilo se mi, dal jsem hattrick v zápase s Crystal Palace a chuť do fotbalu byla obrovská. Bohužel i zranění k fotbalu patří. Není to naštěstí tak hrozné jako v minulé sezóně, kdy jsem nemohl hrát půl roku.
Určitě jste si musel protrpět hlavně zápas s Arsenalem minulou neděli, který jste vyhráli gólem v poslední minutě 2:1...Moc mě mrzelo, že jsem na hřišti nemohl být. Byla to obrovská euforie, ale důležité je, že jsme získali tři body. Sice chybělo několik hráčů, ale trenér dal šanci mladším, kteří se chytli. Neil Mellor se mu za to odvděčil krásným rozhodujícím gólem, Francouz Pongolle zase dal ve středu dvě branky Tottenhamu a rozhodl o našem postupu do semifinále Ligového poháru.
Aby vás nakonec nepřipravili o místo...Jsem v klidu, strach nemám. Jsou to fajn kluci, máme spolu dobré vztahy.
S kým si kromě Vladimíra Šmicra rozumíte nejvíc?Nejblíž mám k polskému brankáři Dudkovi a Chorvatu Biščanovi.
Nikdo nemůže vyhrávat jak na běžícím pásu
Jak Anglie vnímá současnou krizi Arsenalu a co na ní říkáte vy osobně?Pořád mají výborný tým, každý to ví. Ale není v silách nikoho, aby jen vyhrával jako na běžícím pásu. Vždyť oni v lize snad rok a půl neprohráli, to je neskutečné. Na druhou stranu každá série musí jednou skončit. Teď to na ně asi trošku sedlo, ale jsem přesvědčen, že se brzy zvednou a budou hrát o prvenství. Fotbal určitě nezapomněli.
Naopak Liverpoolu se zase začalo dařit. Co se změnilo?Je to lepší než na začátku sezóny, už vozíme i body zvenku a doma nám to jde. Pomalu se vyprazdňuje marodka a až se všichni uzdraví, půjdeme ještě nahoru. Teď ještě postoupit do další fáze Ligy mistrů. Česká nás Pireus a všechno máme ve svých rukou. Když ho porazíme, jdeme dál. Věřím, že to zvládneme.
Premier League vládne Chelsea. V čem je podle vás tak výjimečná?Hrají opravdu výborně. Mají skvěle poskládaný tým od Petra Čecha v brance až po útočníky. Když se jim někdo zraní, mají na každý post dalšího hráče stejných kvalit. S Petrem si občas voláme nebo píšeme a mám pro něj jen slova chvály.
Musím se starat o nové věci
Jak zvládáte život v Anglii po rozchodu s přítelkyní Evou?Zatím to jde, až jsem z toho překvapen. Najednou se musím starat o věci, které jsem v životě nedělal.
Jste tam stále sám?Jsem, žádnou stálou přítelkyni nemám.
Neuhánějí vás teď Angličanky?Dávám si na ně pozor (smích).
Můžete prozradit, jak jste se vypořádal s domácími pracemi?Učím se. Asi jsem to v sobě měl už dřív, jen jsem byl líný. Dneska už si sám peru, vařím. Než jsem se to s pračkou naučil, pár triček letělo do koše... Trošku jsem je nechtíc přebarvil. Zvládnu i běžný úklid. Ale jednou týdně mi sem chodí paní, která luxuje, vytírá a žehlí. Na to moc nejsem.
Jak jste na tom s tím vařením?Myslím, že celkem v pohodě. Když mám náladu, tak si jídlo uvařím, někdy jdu s kamarády do restaurace. Ale to jen tak dvakrát týdně.
Život mě naučil
Co dokážete uvařit?Těstoviny, kuře... Dokonce už jsem pekl i kachnu a dělal k ní zelí. Asi jsem skrytý talent. Chtěl jsem to zkusit, tak jsem si zjistil, jak se to dělá a docela se povedla. Život mě naučil.
Jak trávíte volný čas?Mám ho teď docela dost. Tréninky máme většinou dopoledne. Někdy si zajdu do města, pustím si film. Čas se dá zabít. A taky tady mám hodně kamarádů. Jsou to Angličani. Kluci, kteří chodí normálně do práce a na fotbal. Poznal jsem je ještě v době, kdy jsem bydlel v bytě. Jeden z nich byl můj soused a vídáme se dost často.
Jezdí za vámi i kamarádi z Čech nebo rodiče?Jasně. Tak jednou za měsíc tady vždycky někoho mám. Teď tady byli kluci od nás z Vigantic, rodiče přijedou na Vánoce, abych tady nebyl sám. Mamka navaří a budeme všichni pohromadě. Už se těším. Mám rád domácí pohodu.
Už jste stihl nakoupit vánoční dárky?Já v tomhle směru nejsem moc pečlivý, vždycky to doháním na poslední chvíli. Ale něco už mám v hlavě.
