Článek
Od zimního přestupu jste s Mersinem slavil jen jednu výhru, z posledních sedmi ligových zápasů jste dva remizovali, pět prohráli. Jste hodně rozčarovaný?
Z pohledu výsledků pochopitelně. Všichni tvrdí, že nejsme nejhorší tým ligy. Máme slušné držení míče, hra není špatná, jenže se nedostaneme do zakončení. A hlavně, bráníme ve třech lidech. Dva stopeři a já. Je to strašná divočina. Všichni jsou děsně hrrr do útoku, ale nikdo nechce bránit.
Je to pro vás z taktického hlediska po zkušenostech z Liberce, bratislavského Slovanu či Sparty velký šok?
Rozhodně. Na všech minulých štacích se hodně dbalo na defenzivu. Ale tady si klidně stopeři kličkují ve vlastním pokutovém území, krajní bek hraje deset minut křídlo. Kolikrát si říkám, na co vlastně máme taktické porady. Všichni chtějí jen útočit. Nikde jsem si nezachytal tolik jako v Mersinu. V každém zápase jsem pod palbou. V Liberci jsem podobnou vytíženost měl jen při zápasech v kvalifikaci o Ligu mistrů. Tady jde o pravidlo.
Jak jste se vyrovnal s faktem, že po loňském titulu v Liberci je Mersin poslední a na pozice znamenající udržení ztrácí devět bodů?
Přestože nevyhráváme, jsou všechna utkání velkou zkušeností. Nikdy jsem o záchranu nehrál. Ať vezmu kterýkoliv minulý klub, bojovali jsme většinou o titul. Teď už nás asi nic nespasí, protože máme docela velkou ztrátu a nejbližší zápasy hrajeme s Besiktasem, pak jedeme na Galatasaray. Tudíž se obávám, že na záchranu už je pozdě.
O možnostech velkých klubů z Istanbulu se pějí ódy, ale jak vypadá fotbalové zázemí v Mersinu?
Po zkušenostech z Liberce či Sparty jde o velký skok (usmívá se). Klub postoupil do turecké ligy před dvěma lety, nyní se dostavuje stadión pro čtyřicet tisíc lidí a asi za měsíc se bude otvírat. Ale momentálně je naše útočiště ve státním tréninkovém centru, což je asi o dvacet let starší podoba Sportovního centra v Nymburce. Úroveň fakt strašná. Nějaké bazénky, vířivky či kádě se studenou vodou neexistují.
Takže regeneraci si zajišťujete sám?
Našel jsem si bydlení na pláži. Vezmu si žabky, trenky, tričko a jdu po pás do moře. Turci na mě koukají jak na blázna. Je dvacet stupňů a oni chodí zachumlaní v péřovkách (směje se).
Nevyčítáte si přestup do Mersinu? Nelitujete odchodu z Liberce?
Ani trochu! Jde o zajímavou zkušenost. V mém věku už mnoho šancí k přestupu do zahraničí nebude. Je to strašná divočina, ale já si užívám. Všichni dnes chtějí kupovat jen reprezentanty, pro mě je úspěch, že jsem se dostal ven. Jde o velký výkonnostní skok. Kvalitou se česká či slovenská liga neblíží turecké ani náhodou. Každý klub tady má v kádru několik reprezentantů. Ty nejlepší jsou složené jen z hráčů národních mužstev. Chytám proti Kuijtovi, Drogbovi... A ať hrajeme kdekoliv, jsou stadióny plné a atmosféra fantastická. Další důvod si nestěžovat.
Nedojde na výčitky, ani pokud Mersin skutečně sestoupí?
Ne! Mám smlouvu ještě na příští sezónu. A nechtělo by se mi odcházet. Mersin je pro život fajn, město je příjemné a netajím, že finanční podmínky jsou zcela jiné než v Česku.
Berete Mersin i jako případnou přestupní stanici do lepšího klubu?
V každém zápase mám hodně práce, pokaždé se chci ukázat. Je možné, že si mě všimne někdo z jiného klubu. Mám ve smlouvě určitou klauzuli, která pamatuje na pád do druhé ligy. Ale já nechci z Mersinu utíkat. Pokud by kádr zůstal pohromadě a hráli bychom v druhé turecké lize o postup, zůstanu.
Životu v Turecku jste za pár měsíců od zimy už stačil přivyknout?
Zdejší lidé nic neřeší. Myslím, že nejčastěji používají slovíčka zítra a klid. Jeden a půl měsíce jsem bydlel na hotelu. Když člověk něco chce, musí si na odpovědné lidi došlápnout. Ale už mám vlastní bydlení, dorazila za mnou dcerka s maminkou a na konci týdne přiletí i manželka. Kromě výsledků mi ke spokojenosti nic nechybí.
