Hlavní obsah

Lecjaks si užívá restart kariéry v Norsku: Bern mi nedal šanci, Oslo přineslo vysvobození z lavičky

Praha

Více než měsíc na rozkoukání už má za sebou. A nové šance se fotbalový obránce Jan Lecjaks chopil znamenitě. Ze švýcarského Young Boys Bern odešel v březnu na začátku nové sezóny hostovat do Valerengy Oslo. „Věřím, že v Norsku restartuju kariéru,“ plánuje si dvaadvacetiletý zadák.

Foto: Radek Malina, Právo

Jan Lecjaks (vlevo) při reprezentačním srazu jedenadvacítky.

Článek

Hrajete většinou v základu. Byl tedy přesun do Osla správným krokem?

Rozhodně ano. Hodně jsem si polepšil. Ve Švýcarsku jsem nehrál skoro vůbec. Naposledy jsem v Bernu naskočil do utkání v listopadu. Přesun do Valerengy pro mě byl vysvobozením. Než se všechno dotáhlo, mluvil jsem s trenérem i asistenty. Ujišťovali mě, že šanci dostanu.

A start vyšel nad očekávání skvěle, že?

Rozhodně. Úvod ve Valerenze je velkým povzbuzením. Rok a půl ve Švýcarsku jsem skoro nedostal šanci. Ublížilo mi zranění, které jsem si přinesl z mistrovství Evropy jednadvacetiletých do nového působiště.

Tehdy jste byl oporou Anderlechtu. Při ME v Dánsku jste se domluvil na přestupu do Švýcarska, ale v posledním duelu turnaje si zlomil ruku. Šlo v předstihu o klíčový okamžik angažmá v Bernu?

Ano. Vše se odvíjelo právě od zranění. Prvních sedm zápasů jsem vůbec nemohl hrát. Konkurent, jehož jsem měl v sestavě nahradit, se chytil. Hrál velmi dobře a s výjimkou několika zápasů v záloze či záskoků jsem nedostal šanci. Na konci sezóny pak trenér, který mě přivedl, odešel. A s příchodem nového kouče nastal i můj konec. Byl jsem odsouzený na lavičku.

Berete švýcarskou štaci jako velké zklamání?

Měl jsem jiné očekávání. Ale zlomená ruka moji rozjíždějící se kariéru zbrzdila. Doufám, že ji v Norsku restartuju.

Když se ozvala Valerenga Oslo, váhal jste? Nebo jste chtěl za každou cenu pryč?

Volal jsem Bořkovi Dočkalovi, s nímž jsem byl v jednadvacítce. Momentálně hraje za Trondheim, v Tromsö zase nastupuje Zdeněk Ondrášek, jehož názor jsem si rovněž vyslechnul. Oba mi řekli, abych se nebál. Ujišťovali mě, že norská liga má výbornou úroveň.

Už můžete sám soudit. Měli krajané pravdu?

Rozhodně ano! Moc jsem si polepšil. Nastupuju pravidelně a liga je hodně podobná Anglii. Hlavně rychlá. Ač obránce, krátce po přebrání míče mě soupeři okamžitě atakují. Jsem na hřišti pod velkým tlakem, nemohu otálet. V Belgii ani Švýcarsku jsem nic takového nezažil. My hrajeme hodně ofenzívně, což mi sedí.

Vnímáte Valerengu jako posun i přesto, že tým je těsně nad sestupovým pásmem?

Určitě. Měli bychom hrát s Rosenborgem o norský titul, hodně silný kádr má také Molde. Zatím je však všechno naruby. U nás je hlavní problém ve velké zimní obměně. Sestava se dolaďuje. Potřebujeme trošku času.

Ale při ambicích Valerengy zase asi ne moc...

Úkolem je útočit na titul, nebo vybojovat alespoň pozice v pohárové Evropě. Před sezónou přišel nový trenér a hodně nových hráčů, takže rozjezd je těžkopádný, ale já věřím, že se chytíme.

Byl přesun do Norska velkým skokem po zkušenostech z Bruselu a Bernu?

Ve Švýcarsku bylo krásně, ale fotbalově to nebylo dobré. V Oslu je hezky. Přístavní město má všechno, co člověk potřebuje k životu. Už jsme stačili vše projít. Poznali jsme i zdejší metro. Je tu fakt krásně. Problém není ani z hlediska jazyků, protože všichni v Norsku mluví skvěle anglicky, což mi vyhovuje. Norštinu chytám jen od spoluhráčů, není nutné se ji učit.

Reklama

Související témata:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články