Článek
"Hrůza! Za sedm minut to bylo 2:0 a zápas byl rozhodnutý. Udělali jsme neuvěřitelné individuální chyby a ty umí Bayern potrestat. Zejména v zápasech s námi, protože to jsou velice prestižní bitvy dvou největších německých klubů. Pak už si utkání režíroval, jak potřeboval a střílel další góly. Do půle to bylo 4:0 a my jsme byli na ručník.
S mužstvem jsem absolvoval dva tréninky, vlastně jsem ani nepočítal, že by mě trenér s sebou vzal do Mnichova. Nečekal jsem ani to, že půjdu na hřiště. Nakonec mě tam poslal, abych se rozehrál, protože po změně stran už to bylo jedno.
Hlavně jsme nechtěli znovu inkasovat, ale jeden gól nám ještě přece jen Makaay dal. Mně šlo o jediné - aby se mi zranění nevrátilo, což už se jednou stalo. S výsledkem už nic dělat nešlo, takže jsem chtěl těch pětačtyřicet minut přežít ve zdraví, hlavně se nezranit a nastřádat nějaké zápasové minuty.
Naše šance? Nula!
Naše šance? Nula! Ani Honza Koller se k ničemu nedostal, tedy přesněji k ničemu ho obrana nepustila. Moc dobře domácí věděli, že Honza dával na jaře gól v každém zápase. Po druhé inkasované brance bylo na našem týmu vidět, jak šel psychicky dolů, zatímco Bayern vyrostl.
Nemohu říct, že bychom hráli tak špatně proto, že se znovu mluví o finanční krizi v klubu. Vždyť kluci jaro skvěle začali, vyhráli tři ze čtyř zápasů a odskočili jsme z pásma sestupu. Prohra na Bayernu není z tohoto pohledu tragédií, ale její výše je ostudou.
My se teď musíme soustředit na následující sobotu, kdy hrajeme doma s Mohučí. Měl bych nastoupit od začátku. Tohle utkání musíme vyhrát, protože hosté jsou v tabulce pod námi a v opačném případě bychom si zase zkomplikovali situaci. Co se týká situace v Dortmundu a mojí budoucnosti, nezlobte se, ale o tom nechci nyní mluvit."
