Hlavní obsah

Čech: Jsem pořád stejný, jako hvězda se momentálně necítím

PRAHA

Brankář Petr Čech do hvězdného týmu Chelsea zapadl rychle. Už během první sezóny vychytal rekord Premier League a překonal legendárního Schmeichela. Navíc spolu s s londýnským celkem míří neochvějně za titulem. O vyhlídkách na ligové prvenství i životě v Anglii reprezentační gólman vypráví v exkluzivní rozhovoru pro Právo.

Foto: www.petr-cech.cz

Brankář londýnské Chelsea Petr Čech

Článek

Chelsea míří k titulu. Je vůbec něco, co by vás o něj mohlo ještě připravit? Ztráta formy. Jinak si myslím, že asi nic.

Jsou pro vás osobně zklamáním výkony Manchesteru United a Arsenalu? Ony nezklamaly, vždyť Manchester má jen dvě porážky za celou sezónu, Arsenal čtyři, jen víc zápasů zremizovaly. Člověk se hlavně musí podívat na tu naši cestu. My jsme až na jednu výjimku s Manchesterem City neprohráli a to dělá ten rozdíl.

V čem je Chelsea ojedinělá? Tím, že trenéři dokázali poskládat mužstvo, které táhne za jeden provaz. Má výborného týmového ducha, který nás dokáže přenést přes všechny nesnáze. Fotbal je týmová hra a jen hvězdy nic neznamenají. Třeba Real Madrid má skvělé hráče ve všech řadách, ale vypadl z Ligy mistrů a má celkově horší sezónu.

Vyměnil byste všechny svoje rekordy a vychytané nuly za titul? Určitě. Fotbal je kolektivní sport, počítají se tituly, a ne individuální trofeje.

Ale radost z nich snad máte... Samozřejmě jsem rád. Co bych byl za člověka, kdybych se neměl pro co nadchnout? To bych pak neměl proč žít. Nejšťastnější ale budu, když všechny ty rekordy na konci sezóny pomohou k titulu a já zvednu pohár nad hlavu.

Jak velkou zásluhu má na vzestupu Chelsea trenér Mourinho?Dokázal na mužstvo stoprocentně přenést svou filozofii a systém, což ne každý trenér zvládne. Všichni jdou za jediným cílem, každý do detailu ví, co má dělat.

Je k hráčům hodně ohleduplný?Všechno funguje, jak má, trenéři i hráči týmového ducha udržují. Dokáže udělat i legraci a udržet dobrou náladu.

Zvedne taky hlas? Když si každý plní, co má, není to potřeba. Pokud něco neklape, tak je trenér první, kdo na to upozorní.

Můžete prozradit, jak trenéra hráči oslovují? Křestním jménem? Je to boss.

V médiích je jeho obraz dost pošramocený... To je spíš otázka na něj, co řekl nebo ne, já to nemůžu komentovat.

Jaké máte vztahy s novináři v Anglii? Zavalují vás žádostmi o rozhovor? Tady je ten systém úplně jiný než v Čechách. Všechno řídí klub, novinář nemůže přijít přímo za hráčem a oslovit ho, že by chtěl rozhovor. Ani si to nikdo nedovolí. Lidé, kteří mají v Chelsea na starost média, přijdou s návrhem rozhovorů a po domluvě se to řeší.

Cítíte, že v Chelsea stoupáte výkonnostně vzhůru? Těžko říct. Co se týče zkušeností a sebedůvěry, šel jsem nahoru. Adaptoval jsem se v novém klubu, kde každý očekává dobré výsledky a bezchybný výkon. S tím se musíte naučit žít. Jinak bych neřekl, že jsem se v něčem extra zlepšil.

Trenér brankářů West Hamu Luděk Mikloško řekl, že si ve 22 letech počínáte jako 30letý vyzrálý gólman. Čemu to přičítáte? Velký fotbal hraju od 17 let, každým rokem postupuju dál a dál. Do této doby už jsem stačil projít zahraničním angažmá v Rennes, teď jsem na dalším. V reprezentaci jsem od šestnácti let. Byl jsem v malých i špičkových klubech. Rozdíl Blšany-Sparta je podobný jako Rennes-Chelsea. Něco už mám za sebou a zkušeností jsem nasbíral docela dost.

Tahounem Chelsea je obránce John Terry. Nebývá moc zvykem, aby kapitánskou pásku takového velkoklubu oblékal 24letý fotbalista... Všechno se odvíjí od osobnosti a kvality hráče. On to všechno splňuje, proto je kapitánem. Nemyslím si, že by pásku měl nosit za zásluhy nejstarší člen mužstva, tak to snad nefunguje nikde.

Vy jste o Terrym řekl, že je nejlepší střední obránce na světě. V čem jsou jeho největší kvality? Je to vyloženě vítězný typ, na hřišti je ochoten zemřít pro dobrý výsledek a dokáže tím strhnout všechny kolem. Ostatní jeho domény za tímhle moc nepokulhávají.

Kdo je největší šoumen v týmu? Na legraci je expert náš masér Billy. Je terčem posměšků a sám toho spoustu vymýšlí. Z hráčů John Terry, Scott Parker a pořád se směje i Claude Makelele, i když věkově patří mezi nejstarší hráče. Zbytek týmu se na ně hrozně rychle nabalí.

I vy? Já se rád zasměju, ale nejsem ten typ, který by vymýšlel.

Máte nějaké vítězné rituály? Nic zvláštního, žádné pokřiky. Před utkáním si popřejeme štěstí, pak si plácneme rukou a každý jde spokojeně domů.

Cítíte se už jako hvězda? Momentálně ne. Jedna výborná sezóna se může povést každému. Důležité bude, jestli budu schopen to potvrzovat dál a udržím si výkonnost. Pak se třeba někdy dopracuji k tomu, že budu označen za hvězdu.

Zůstal jste pořád stejný? Každý se musí se slávou vypořádat po svém. Já myslím, že jsem se nezměnil, ale musí to posoudit ti nejbližší, kteří mě znají delší dobu.

Změnily vás peníze? Nijak zásadně. Byl jsem odmala vychovaný mít respekt k penězům, a že jich mám teď dost, mě nijak nezměnilo.

Takže nevyhazujete milióny doleva doprava... V Chelsea jsem zatím krátkou dobu na to, abych ty milióny mohl rozhazovat...

Reklama

Související témata: