Hlavní obsah

Jarošík: Překvapilo mě, jaká je v Chelsea dobrá parta

LONDÝN

Počáteční krůčky v novém působišti má za sebou český záložník Chelsea Jiří Jarošík. V Londýně si našel bydlení blízko tenisových kurtů, učí se angličtinu a jak přiznává v rozhovoru pro deník Právo, je překvapený skvělou partou ve vedoucím celku Premier League.

Foto: PRÁVO/Václav Jirsa

Jiří Jarošík - archivní foto

Článek

Naplňuje angažmá v Chelsea vaše očekávání? Jsem spokojený po všech stránkách. Dobře jsem se tady zabydlel, mužstvo mě vzalo, a to je důležité.

Čekal jste, že budete dostávat docela dost šancí? Každý fotbalista chce hrát co nejvíc, ale věděl jsem, že je tady obrovská konkurence. Navíc jsem nebyl s týmem od začátku sezóny. Ale od prvního tréninku i zápasu mě trenér normálně zařadil do mužstva a jsem rád, že jsem ho nezklamal. Musím pořád bojovat, chtěl bych se tady prosadit ještě víc. Ale to ukáže až čas.

Co se vám v Chelsea nejvíc líbí? Já jsem vůbec rád, že můžu trénovat s hráči, kteří momentálně patří k absolutní světové špičce. Asi každý fotbalista od dětství snil o nějakém velkém klubu a jsem moc rád, že se mi to přestupem do Chelsea splnilo.

Jaké jsou největší rozdíly v porovnání s vaším předchozím klubem CSKA Moskva? Asi samotná soutěž, anglická liga je daleko kvalitnější než ruská. Ostatní věci jsou dost podobné.

Cítíte se v Londýně lépe po životní stránce? Je tady hezky, ale mně se moc líbila i Moskva, za ty dva roky jsem ji docela poznal. Tady ještě moc času na nic nebylo. Museli jsme vybírat dům, zařizovat řadu dalších věcí a já se chtěl hned od začátku maximálně soustředit na fotbal.

Chybí vám něco z Ruska? Snad jen přátelé, které jsme si tam našli. A taky jsem tady ještě neobjevil restauraci se suši. To jsem si v Rusku docela oblíbil.

Jaké jste si nakonec vybral bydlení? Chtěl jsem být někde napůl mezi stadiónem a tréninkovým centrem v Cobhamu a našli jsme s přítelkyní domek kousek od stanice metra Wimbledon. Je to blízko tenisového areálu, taková čistá a klidná čtvrť. Do autem asi 25 minut, což se dá v pohodě zvládnout. V Moskvě byly daleko větší dopravní zácpy než tady, cesta na trénink mi trvala hodinu.

Vaše přítelkyně Veronika se pohybuje v oblasti modelingu. Bude se chtít v tomto směru realizovat i v Londýně? Tady je práce pro modeling jako stvořená a doufám, že s tím nebudou problémy. Asi to ale bude chtít trochu času, než se prosadí. V Moskvě už si vybudovala slušné kontakty. Znala se s návrháři, herečkami. Jenže teď bude muset začít zase nanovo.

Už za vámi byl na návštěvě někdo z rodiny? Jen na zápas s Barcelonou přijel brácha Honza s několika kamarády. Nechtěl jsem nikoho zvát proto, že pronajatý dům ještě není zařízený. Nebylo tady nic, všechno jsme museli shánět. V Anglii jsou na všechno hrozné čekací doby - měsíc trvá, než vám dovezou sedačku, další měsíc postel... Ještě, že jsme si nějaké věci nechali poslat z Moskvy.

Jsou na vás doma pyšní, když teď hrajete v Chelsea? Je to dárek nejenom pro mě, ale taky pro rodinu, která se mnou od dětství prožívá úspěchy i neúspěchy. Přestup do špičkového klubu beru jako ocenění mých výkonů v Rusku. Jsem rád, že si jich všimli.

Jak jste na tom s angličtinou? Jsem tady dva měsíce, ve škole jsem se ji neučil, takže žádný zázrak. Snažím se mluvit a když nevím, tak mám v kabině Petra nebo Rusa Smertina. Až se vrátím z reprezentačního srazu, měl bych dostat učitelku. Moje přítelkyně mluví anglicky dobře, takže zařizování některých věcí je spíš na ní. Nebo pomůžou kluci. Ale nemůžu se na ně spoléhat donekonečna. Chci angličtinu zvládnout co nejdřív. I kvůli tomu, abych se mohl normálně bavit se spoluhráči. Je to světový jazyk a jistě se mi bude v životě hodit.

Nedali vám v klubu najevo, abyste řeč zvládnul co nejdřív? Nikdo mi nic neříkal, ale určitě by byli rádi. Ale já nemohl všechno zvládnout za měsíc - bydlení, auto, fotbal a k tomu ještě učení. Většinu fotbalových výrazů už znám. Když něco nevím, tak mi to trenér ukáže a někdy i nakreslí.

Ke komu ze spoluhráčů máte v Chelsea nejblíže?Samozřejmě k Petrovi a Alexejovi. Ale je tady moc dobrá parta, až mě to překvapilo. Třeba Kežman je bezva kluk, s ním si docela rozumím.

Jste v kontaktu s některými českými fotbalisty?Voláme si se spoustou kluků - Mírou Barankem, Erichem Brabcem, Jirkou Novotným, Pavlem Marešem, Milanem Fukalem, Vencou Kolouškem nebo Martinem Haškem. Tomu jsem před pár dny gratuloval k návratu do Sparty a on mi říkal, že tam na mě počká...

Zmínil jste i Václava Kolouška. Jak jste prožíval, když mu lékaři oznámili, že má leukémii? Když jsem se to dozvěděl, bylo mi z toho špatně. Hodně jsem mu psal. Vím, jak fotbal miluje, je to velký srdcař a byla by strašná škoda, kdyby si ho už nikdy nezahrál. Mám obrovskou radost, že se vrátil.

Reklama

Související témata: