Hlavní obsah

Pro Řepku je reprezentace uzavřená kapitola

PRAHA

Pomohl West Hamu k návratu do nejvyšší anglické soutěže, kde bude hrát v příští sezóně ale zatím netuší. Tomáš Řepka fotbalovou budoucnost zatím neřeší a místo zápasů národního týmu šel raději s dětmi na procházku. "Byly to takové pouťáky. Předtím jsem ale nějaké zápasy viděl," říká v rozhovoru pro Právo.

Foto: koláž Novinky

Tomáš Řepka pomohl West Hamu k návratu do Premier League.

Článek

Sezóna vám skončila, s West Hamem jste z druhé ligy postoupili do Premier League. Jak si užíváte volno? Jsem hlavně doma s rodinou v Praze. Teď budeme týden na chalupě na Moravě a 20. června jedeme na dovolenou.

Udržujete se v kondici i při dovolené? Jsem v tomhle docela svědomitý. I během sezóny makám víc než ostatní. Chodím do posilovny, když máme den volna, tak jdu trénovat. Domluvím se s atletickým trenérem, on přijede a 40 minut děláme různá cvičení. Poslední dva roky mě to nějak chytlo. Holt jsem se na stará kolena pomátl...

Takový jste zamlada nebýval... Vůbec. Na tréninku jsem počítal minuty, kdy bude konec. Ale vždycky jsem trénoval poctivě, nikdy jsem nic neošidil.

Děláte v době volna něco, na co nemáte v sezóně čas? Občas zajdu s kamarády na pivo, na kafe, jinak nic zvláštního.

Co vás baví kromě fotbalu? Pořád někde lítám, často dělám i věci, které bych dělat nemusel. Nejsem ten typ, co přijde domů, sedne si na gauč a pět hodin kouká na televizi. Nedokážu odpočívat. Snažím se být s dětmi venku, občas se jedeme někam podívat. Je to pro mě relax.

Záliba v rychlých autech vás ještě nepustila? Pořád kupuju časopisy, prohlížím katalogy. Je to taková úchylka.

Jaký máte vysněný vůz? Já už jsem si sen splnil. Mám lamborghini a nic lepšího už neexistuje.

Jezdíte s ním hodně? Občas ho vytáhnu, ale máme ještě dvě jiná rodinná auta. Do lamborghini sednu, když se potřebuju odreagovat. Dokážu si v něm spravit špatnou náladu. Pustím si Metalliku nebo Guns n'Roses a jsem v pohodě.

Trháte rychlostní rekordy? Už ne, snažím se rychlost korigovat. Ale na druhou stranu se s tím po dálnici 120 jezdit nedá...

Jaký máte rekord? Jednou jsem jel z Ostravy do Frýdku-Místku 310.

Myslíte teď hodně na fotbal? Vůbec. Chci mít čtrnáct dní absolutně klid.

Daří se to? Vcelku jo. Ale ve čtvrtek jsem se byl s Vlastou Svobodou podívat na Viktorce Žižkov. Dlouho jsem neviděl český fotbal naživo. A byl jsem z toho moc zklamaný. Bylo tam asi 250 diváků, úroveň hry mizerná.

Už víte, kde budete hrát v příští sezóně? Zatím ne. Poprosil jsem svého agenta Ondru Chovance, ať mě tím tolik nezatěžuje. Až bude konkrétní nabídka, tak si nad tím sedneme.

Máte ještě velké fotbalové sny? Už ne. Vím, kolik mi je, na co mám, a jsem soudný.

V Anglii jste byl velkou část sezóny sám. Co by z fotbalového hlediska bylo nejlepší pro rodinu? Kdybych už zůstal doma, ale to není možné. Pochopil jsem, že se ještě vrátit nemůžu, nikdo mi návrat nedoporučuje. Dost dobře nevím, jak bych v Česku mohl fotbalově fungovat. Ono je třeba hezké hrát Ligu mistrů, o titul, ale tady jen zakrním. Na návrat mám ještě čas.

Návraty legionářů domů často moc slavné nejsou... Já vím. Někdo si možná myslí, že přijde a všude budou viset transparenty: Vítáme tě, jsi osvoboditel... Hodně lidí pak muselo rychle procitnout, protože realita je úplně jiná.

Přirostl vám k srdci život v Anglii? Moc ne. Není to Itálie, ta nám vyhovovala daleko víc. Anglie je taková moc striktní, někteří lidé jsou studení. Ale na druhou stranu, fotbal je tam nejlepší.

V posledních měsících se přetřásá váš možný návrat do reprezentace. Jste smutný, že jste nedostal pozvánku? Ne. Tady už mě nic nepřekvapuje. Beru to jako realitu, nepitvám se v tom.

Ale možností, aby vás trenér povolal, už měl dost... Asi k tomu měli nějaký důvod. A abych řekl pravdu, tak jsem rád, že se můj návrat neuskutečnil. Je to pryč. Osobně beru reprezentaci jako uzavřenou kapitolu. Dokud jsou ve vedení tihle lidé, tak určitě. Pozvání bych odmítl.

Díval jste se v minulých dnech na zápasy reprezentace? Nekoukal, byly to takové pouťáky. Předtím jsem ale nějaké zápasy viděl. Teď jsem radši šel s dětmi ven, to mi dá víc.

Jak vůbec vidíte současný český fotbal? Je to jedno s druhým. Samé aféry, které fotbalu nepomáhají. Ubývají návštěvy a nedivím se tomu. Já takový vývoj ale čekal. Už před lety jsem o našem předsedovi něco řekl (šéfa ČMFS Obsta nazval týpkem - pozn. redakce) a dnes se to potvrdilo. Je to výsledek práce, kterou vykonávají pánové nahoře. Oni jsou za ten stav zodpovědní.

Kdo podle vás může vést fotbalový svaz? Musí přijít noví a inteligentní lidé, kteří to s fotbalem myslí dobře a budou ho dělat hlavně pro lidi. Tihle pánové to tak nemysleli, dělali ho hlavně pro sebe. Ivan Hašek je jediný možný kandidát na funkci předsedy, o jiném nevím. Kdyby vyhrál Košťál, tak je to tragédie pro český fotbal.

Proč? Nic by se nezměnilo, byly by to jen další čtyři roky utrpení. Musí tam být lidé, kteří ve fotbale něco dokázali, mají jméno venku. Nebo si jméno musí vybudovat. Ale pochybuju, že tihle pánové by na sobě pracovali tak jako pan Chvalovský, který byl v mých očích top předseda. Kdo zná dneska venku Košťála nebo Mokrého? Nikdo. Nikdo s nimi nebude jednat na patřičné úrovni, nebudou mít respekt.

Co říkáte na výsledek druhé valné hromady? Ten stav je akutní, předsedu měli zvolit.

Nemrzí vás, že v očích některých lidí máte stále pověst zlého muže? Ne a nic nikomu nebudu vyvracet. Říkám, co si myslím, a pevně si za tím stojím.

Ale na hřišti už jste se trochu změnil... Jako hráč jsem pořád stejný, jen těch výstupů je míň. Neříkám, že jsem úplně napravený. Někdy mi něco uletí, vybouchnu, ale snažím se to korigovat. Míval jsem i osmnáct karet za sezónu, teď jich bylo jen devět v pětapadesáti zápasech. A jedna červená. Ale to na mě udělali hon. Byl to zápas proti Prestonu a nic zlého jsem neprovedl. Pak jsme je přejeli ve finále baráže a vychutnal jsem si je.

Reklama

Související témata: