Rubriky:

Evropské ligy

Šmicer: Penalta je bonus k nejdůležitější trefě z Istanbulu

1. ledna 2006 19:46 - PRAHA

Český fotbalový reprezentant Vladimír Šmicer prožil krásný fotbalový rok. Podařilo se mu s Liverpoolem vyhrát Ligu mistrů, pomohl českému národnímu celku postoupit na světový šampionát v Německu. V rozhovoru pro deník Právo hráč francouzského Bordeaux přiznává, že proměněná penalta z finále Champions league je bonusem ke gólu ze základní hrací doby.

Berete končící rok 2005 jako nejúspěšnější v kariéře?

Už jsem pár nádherných fotbalových roků zažil a tenhle k nim určitě patří. Vzhledem k vítězství v Lize mistrů a postupu reprezentace na mistrovství světa jej mohu asi nazvat i nejúspěšnějším. Na obojím jsem se aktivně podílel a vlastně se mi splnilo vše, co jsem si letos fotbalově přál.

Dával jste i klíčové góly ať už v baráži o MS proti Norům v Oslu nebo rozhodující ve finále Ligy mistrů v Istanbulu?

Těžko se to srovnává, protože góly v klubovém dresu a v reprezentaci mají trochu jinou hodnotu. Ale budiž. Nejdůležitější trefou kariéry bylo snížení 2:3 v květnovém finále Ligy mistrů v Istanbulu. Hned za ní bych ale řadil gól na 3:3 do sítě Rusů na mistrovství Evropy v Anglii 1996. Jednak se jím zachránil postup a hlavně byl můj první v reprezentaci, na což se nezapomíná.

A co rozhodující branka do sítě Norska v Oslu?

Té by patřila třetí příčka v tom žebříčku. A za ním by následoval první ligový gól z podzimu 1992 za Slavii proti Bohemians. Nikdy také nezapomenu na trefu z loňského evropského šampionátu do sítě Nizozemcům, která znamenala výhru a postup ze skupiny.

V tom žebříčku nesmírně cenných gólů chybí penalta, která rozhodla letošní finále Ligy mistrů...

Ta proměněná penalta je bonus k nejdůležitější trefě kariéry z Istanbulu. Nedělil bych je, patří k jednomu zápasu a společně přinesly veliký úspěch v zápase, v němž jsme prohrávali s AC Milán už 0:3 a přesto to dopadlo fantasticky. To jsou chvíle, pro které stojí za to hrát fotbal. Může mě jen těšit, že jsem jediný český fotbalista, který vyhrál Ligu mistrů i Pohár UEFA a letos mi udělalo radost i šesté místo v desítce nejlepších českých sportovců roku.

Našel byste na končícím roce nějaké kazy?

Fotbalových moc není, i když asi vždy lze dosáhnout víc. Nejde vyhrát úplně všechno. Ty smutné chvíle mi ale přinesl život. V den kvalifikačního utkání ve Finsku mi umřel tatínek a den před zápasem v Norsku strýček, jim jsem věnoval ty reprezentační góly.

Říká se o vás, že jste dítě štěstěny, z čeho to pramení?

Pramení to nejspíš z mojí povahy. I na tom negativním v životě a fotbale hledám něco pozitivního, co mě posílí. Takový pohled na svět se mi vyplácí, protože těch radostí je pak mnohem víc. Těším se i ze zdánlivě obyčejných věcí. Člověk nesmí skepsi podlehnout, vždycky může být ještě hůř. Ale nepište o mně jako o bezchybném, takový nejsem.

Tak prozraďte nějakou svou špatnou vlastnost...

To ne, ale nejsem ideál. Jen své negativní pocity nebo problémy netahám ven.

Po šesti letech v Anglii jste měl po letním přestupu do francouzské ligy na konci roku volno. Kde jste ho trávil?

S rodinou v Bordeaux. Do Čech jsme nejeli kvůli dětem Natálce a Jirkovi, aby se kvůli pár dnům nemusely trmácet cestu tam a zpátky, protože už 29. prosince nám začala příprava.

Vánoce jste prožil jen s manželkou a dětmi?

Kdepak, tradičně přijel tchán Láďa Vízek, takže tu bylo veselo. Stihli jsme i golf.

To bylo v Bordeaux tak pěkné počasí?

Počasí docela šlo, bylo nad nulou. Tady u Atlantského oceánu je příjemně. Mám Francii hrozně rád, i před lety v Lens jsem byl spokojený. Na anglické angažmá v Liverpoolu a život v našem domě, který byl také blízko moře, ale vzpomínám rovněž v dobrém.

Našel jste letos pod stromečkem dárek, který vám udělal obzvlášť radost?

Mě potěší opravdu každý dárek, protože vím, že ten, kdo mi ho dal, do něj vložil kus svého srdce. Když to vezmu z praktického hlediska, pak to byla hudební věž, kterou jsme si nadělili s manželkou Pavlínou.

Silvestr strávíte v rodinném kruhu, co si budete nejvíc přát do roku 2006?

Také to je pro mne nové, s Liverpoolem jsme kolikrát byli v hotelu na soustředění, protože hned na Nový rok se hrála Premier League. Přeju především zdraví svým nejbližším, spoluhráčům a všem dobrým lidem. Samozřejmě i sobě, vždyť v květnu mi bude třiatřicet, mám operovaná kolena a také kotníky už nejsou, co bývaly, ale ještě tak dva roky bych chtěl hrát velký fotbal. A rozhodně nechci chybět na mistrovství světa. Postupem na něj se splnil velký sen celé generace a v plné síle bychom se mohli dostat hodně daleko. Hodně úspěchů ale přeji všem českým sportovcům.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropské ligy

Filtr článků - Evropské ligy