Článek
Koncem února si na tréninku obnovil zranění a musel se omluvit i trenérovi reprezentace Karlu Brücknerovi ze zápasu v Turecku. "Sval je prevít. Nedá se přesně odhadnout, kdy je úplně v pořádku. Návrat je vždycky riskantní. Nesmí se uspěchat a musí se začít opatrně. Tohle si říkám každý den: ,Ještě je čas. Nespěchej.' Sednu na rotoped a šlapu a šlapu," vypráví už s optimističtějším tónem v hlase.
Užívá si rodiny
Není si jistý, jestli u něj platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. "No, říká se to. Jestli je na tomhle něco dobrého, pak jedině spousta času, který mohu věnovat rodině. A také se ten odpočinek může hodit v závěru sezóny. Na šampionátu v Německu nebudu unavený. Jestli pojedu... Počítám, že ve druhé půlce dubna bych mohl zase hrát. To bude tak akorát, abych se dostal do formy. Pokud bych se ještě zranil, byl by konec snu o mistrovství světa. Na to nechci myslet," otřese se.
Sluníčka si užívá na procházkách. "Na běhání to ještě není. Jsem rád, že si mohu pomalu přidávat na rotopedu. Vyjet na kole ven? Kdepak! Co kdybych někde potkal nějaké auto. Nesmím riskovat, to ale neznamená, že až se vrátím na hřiště, budu se nějak šetřit. Především musím přesvědčit trenéra Brücknera, aby mě vzal na soustředění. Marodů má hodně a jen z lazarů nároďák sestavit nemůže," přemýšlí nahlas.
Přišel o pohár
Vladimír Šmicer má z českých fotbalistů ve sbírce nejvíc trofejí. S Liverpoolem vyhrál v Anglii všechny tři poháry a k tomu přidal v jednom roce i Pohár UEFA. Vrcholem byl evropský Superpohár. Loni v květnu získal s klubem z města Beatles trofej nejcennější -stříbrný ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů. K němu přispěl v istanbulském finále gólem ze hry a pak proměnil rozhodující pokutový kop. Nikdy ale nebyl mistrem Anglie.
S Lens vybojoval francouzský Ligový pohár a mistrovský titul. Mistrem Česka se stal v barvách Slavie. S reprezentací získal stříbro a bronz na mistrovství Evropy a třetí místo v Poháru FIFA, na něm se stal v roce 1997 i nejlepším střelcem.
"Letos jsem dvakrát vedl Bordeaux ve Francouzském poháru jako kapitán a pokaždé jsme postoupili. Teď jsem říkal klukům, ať vyhrají, abych si zahrál semifinále i finále a trofej jsme vyhráli. Ještě ji nemám. Jenže oni prohráli... Tak snad za rok," neztrácí naději.
Bordeaux je ve francouzské lize zatím na druhé příčce. "Ještě nám zbývá osm zápasů. Chodím na naše utkání a jsou to kolikrát nervy. Asi bych si je ušetřil, kdybych zůstal doma a počkal si na výsledek. Věřím ale, že druhou příčku udržíme a v nové sezóně si zahraji Ligu mistrů. Předtím si chci kopnout na mistrovství světa, to se mi také ještě nesplnilo," přeje si.
Liga mistrů je nesplněný sen spousty fotbalistů. Šmicrovi s Milanem Barošem se splnil. "To víte, že na finále vzpomínám a budu vzpomínat do konce života. Ale že bych si ho zahrál znovu, to ne. Bordeaux teď hraje na maximu svých možností. Budeme rádi, když se neztratíme v základní skupině. Sledoval jsem Liverpool a fandil mu. Jenže v zápasech s Benfikou neměl střelecké štěstí. Krátce nato rozstřílel Newcastle a Birmingham. Škoda. Klukům jsem fandil," nezapře, že FC Liverpool je pevně v jeho fotbalovém srdci.
Končit nechce
Vladimír Šmicer má fotbal pořád rád, proto vůbec nepřemýšlí o konci. "Rozhodně nebudu říkat, že končím nebo dokdy budu hrát. Dokud mě fotbal bude bavit a budu zdravý. Tedy spíš schopný hrát. O zdraví už mluvit nelze. Takže ode mne nikdo neuslyší, jestli po šampionátu skončím nebo ne. To se ukáže časem," odmítá mluvit o konci kariéry.
"Nebudu nic plánovat. Ani nechci tvrdit, že vydržím ještě do příštího mistrovství Evropy. Když mi trenér řekne, že už se mnou do nového cyklu nepočítá, srovnám se s tím. Už jsem toho odkopal dost a jsou tu mladí, kteří by to měli vzít po nás. Když ale řekne, že mám ještě pomoci, třeba jen na podzim nebo první rok kvalifikace, pak to rád přijmu. Samozřejmě musím být především zdravý, protože pořád je dost trofejí, o které si chci zahrát," rozloučil se Vladimír Šmicer.
