Článek
Monako je asi dárek na závěr zahraničního působení pro vás i rodinu, měl jste prý i lukrativnější nabídky, nebo ne?Dá se to tak říct, ale v Monaku nejsem na dovolené. Pro rodinu je to určitě perfektní a mně se Monako líbilo i po fotbalové stránce. Spokojení jsme všichni tři. Když vezmu města v zahraničí, v nichž jsem hrál fotbal a žil - Lokeren, Brusel nebo Dortmund - pak Monte Carlo je bezkonkurenčně nejhezčí a nejatraktivnější. To se nedá s ničím srovnat.
Co od vás v klubu především chtějí?Góly. Abych pomohl slavnému klubu zpět do pohárové Evropy. Tedy nic pro mne neobvyklého.
Jenže to znamená učit se i nový jazyk. Po vlámštině a němčině se učíte už třetí, jak vám jde francouzština?No... Francouzština je pro mne nejtěžší. Němčina byla přece jenom vlámštině docela blízká, mají spoustu významově stejných slov. Přechod pro mne nebyl tak drastický. Francouzština je úplně někde jinde. A také už mi není třiadvacet, jako když jsem před deseti roky vyrazil do světa. Mám tady stejnou učitelku, rodilou Češku, která učila i Jardu Plašila. Zajistil mi ji klub.
Šetří vás?Vůbec ne! Denně dvě hodiny mi vtlouká do hlavy francouzštinu a není to nic lehkého. Nejsem zrovna velký talent na jazyky. Ale beru to jako nezbytnost. V první řadě se učím fotbalové výrazy, abych si rozuměl se spoluhráči, i když v mužstvu jsou čtyři lidé, kteří hovoří německy. V němčině jsem si popovídal i s knížetem Albertem, když nám přišel přát dobrý vstup do sezóny.
Bydlíte v Monte Carlu ještě na hotelu, nebo už tak říkajíc ve svém?Už víc než týden máme k dispozici krásný apartmán kousek od centra Monte Carla, tím myslím přístaviště jachet. Díváme se přímo na moře, prostě paráda. Z okna se dá koukat pořád. Šumění vln je příjemné.
Čím po Monte Carlu a okolí jezdíte?Mercedesem, ještě má německou SPZ, takže třeba nahoru do Monaka nemohu. Jarda s tím svým ano.
Kolik jste toho už stihl poznat z Monackého knížectví?Moc ne, protože opravdu nebyl čas. Tréninky, francouzština, soustředění, zařizování formalit. Ještě jsem nebyl ani nahoře v Monaku u paláce, ale ani ve známém Oceánografickém muzeu. Na všechno určitě dojde, jakmile náš život tady dostane ten normální fotbalový spád a rytmus. Jediné, co jsme stihli, bylo několik vykoupání v moři. Pláž máme pár minut od apartmánu. Pro manželku a dceru to je obrovská pohoda, protože mají kam jít. V Dortmundu tolik možností nebylo.
To není zrovna mnoho...Samozřejmě už víme, kde nakupovat a znám také hlavní ulici u přístavu jachet. Tu hlavně proto, že tu jsou atrakce pro děti, pizzerie a takové nezbytnosti, včetně úřadů. Už jsme poznali nějaké pizzerie a restaurace, kam zajdeme na večeři. Kam zajít a jak co vyřídit mi pomáhá řešit Jarda Plašil. Vždy je dobré, když přijdete do nového prostředí, mít tam českého spoluhráče, který se vyzná.
Takže víte, v kterých místech stává Michael Schumacher při startu Velké ceny Monaka formule 1?Ta místa jsem viděl. Po trati nebo její části jezdím několikrát denně. Samozřejmě trochu pomaleji. Už mi to ani nepřijde. Ty zatáčky mám docela najeté.
To tady budete moci sledovat osobně nejen formuli 1, ale i Rallye Monte Carlo...Docela rád bych viděl hlavně formuli. Snad budeme ve městě, když se pojede. Tu atmosféru bych chtěl určitě zažít. Nikdy jsem formuli 1 na vlastní oči neviděl a zajímá mě.
Slavné monacké obchody s módou jste už navštívil?Kdepak, normální supermarket s potravinami a základními věcmi pro domácnost.
Co vám říká proslulé Casino?Vím, kde je, ale ani tam jsem ještě nebyl. Casino mě láká spíš ze zvědavosti, než jako hráče. Chtěl bych se podívat, jak to tam vypadá.
Jací jsou Francouzi, už vás tu zastavují na ulici?Zatím jsem je moc nepoznal, spíš jen ty kolem mužstva. Přijali mě výborně, jak spoluhráči, tak i vedení. Jsou velmi příjemní a pozorní, snaží se vyjít vstříc. Fanoušci mě ještě tolik nepoznávají. Ani novináři se mi tolik nevěnují, což ale bude tím, že bychom si nepopovídali. Vlastně jste vůbec první český žurnalista, který sem za mnou přijel. Monte Carlo je v tomhle prý hodně specifické. Na zápasy chodí kolem šesti tisíc diváků, jen se špičkovými týmy je krásný Stadión Louise II. plný. Žádný kotel nebo rachot, jako byl na proslulé dortmundské Jižní tribuně tu není.
Jste v kontaktu s ostatními českými fotbalisty, kteří hrají francouzskou ligu?Zatím jsem s nikým netelefonoval, protože nebyl čas. Vlastně jsem mluvil jen s Tomášem Rosickým, s nímž mě pojí vazba nejen s reprezentací, ale i Dortmundem. V Monte Carlu jsem se ale dvakrát sešel s Pavlem Nedvědem, který tu byl s rodinou. Zašli jsme s rodinami na večeři, pozval nás na jachtu, na níž trávil dovolenou. Určitě ostatním klukům zatelefonuji nebo je potkám na trávníku. Například proti St. Etienne, které trénuje Ivan Hašek, hrajeme už v sobotu ve druhém ligovém kole.
Když Pavel Nedvěd přemýšlel o tom, zda zůstane v Juventusu nebo odejde, měl na stole i nabídku z Monaka. Přemlouval jste ho?Kdepak, to je jeho osobní věc. Samozřejmě bych ho tady rád viděl, ale určitě se rozhodl správně, když Juventus v těžké chvíli neopustil.
Vy jste si letos v létě volna moc neužil...To tedy ne. Stěhování z Německa, šampionát, léčení zranění. Pár dní s rodinou v Itálii. Doma ve Smetanově Lhotě jsem byl vlastně jen dva dny, což se před tím za těch deset let venku nestalo.
Francie skončila na mistrovství světa druhá a moc to nebrala. Vracíte se vy ve vzpomínkách k šampionátu?Moc ne. Nedopadlo to dobře a pro mne to bylo vzhledem k zranění i velké trápení. Jediné, co zůstane příjemného, bude poločas a gól do sítě Američanů i atmosféra šampionátu, jako největší sportovní akce.
Viděl jste vůbec finále?Zrovna jsem byl na cestě do Monte Carla, takže jsem sledoval až jeho závěr, včetně hlavičky Zidana do hrudi Materazziho a následnou červenou kartu. Samozřejmě pak i penalty a italskou radost.
Začíná nový reprezentační cyklus, kvalifikace na mistrovství Evropy 2008. Půjdete do toho znovu?I když mi je třiatřicet, pořád se cítím dobře a mám chuť za reprezentaci hrát. Pokud budu povolán, rád mužstvu pomohu.
Budete bojovat o svoje třetí EURO a po něm i o druhé mistrovství světa?Pokud budou forma a zdraví, tak ještě mistrovství Evropy, ale tam se musíme nejprve probojovat z hodně těžké skupiny. Němci jsou jasnými favority, o druhé postupové místo budeme bojovat se Slováky, Walesany a Iry. Ztratit nesmíme s Kyprem a San Marinem. Další mistrovství světa už neplánuji. Věk nezastavím. Jakmile ucítím, že na to nemám., přenechám místo mladším. Pokud bych nebyl reprezentaci platný, nemělo by smysl v ní zabírat místo. A pak si budu užívat a zase hrát fotbal jen na udělání žízně, jako před dvanácti lety, než jsem přišel do Sparty.
