Článek
Ruská média psala, že už při zápase v Machačkael byla v hledišti třaskavá atmosféra a na hřiště prý dokonce létaly kameny. Všiml jste si něčeho takového?
Při zápase do hlediště nekoukám, ale nic na nás nelétalo. Všiml jsem si, že fanoušci domácích se snažili dostat do spartakovského kotel, protože ten je provokoval. Měli tam nějaké vlajky, které jsem u nich před tím neviděl. Museli mezi ně vletět policajti. To jsem zažil i tady bývá. V téhle oblasti Ruska to má akorát politický ráz.
Ani po utkání na vás nic neházeli?
Když jsme šli ze hřiště, nic na nás nelétalo. Pískali a nadávali, ale já jejich nadávkám nerozumím, takže mě to nevzrušuje. Mimo Moskvu nám nadávají všude, v téhle oblasti je to vždycky divoký. Samotný zápas až tak divoký nebyl, sudí ho ani nepřerušil. Všechno se odehrávalo jen v hledišti.
Potkali jsme se na trávníku s Janem Holendou?
Honza Holenda je po zranění. Nastoupil až ve druhé půli. Chvilku jsme si povídali po zápase. Popřál jsem mu hodně zdraví, a taky aby se zachránili. My jme v Machačkale vyhráli 1:0 a bojujeme o pohárové příčky.
Po utkání vás prý naložili do zamřížovaného autobusu, na který se pak prý střílelo...
Nastoupili jsme do normálního autobusu, neměl žádné mříže na oknech. Dostali jsme pokyn zatáhnout záclonky a sednout si do uličky. Četl jsem v tisku, že na náš autobus měli střílet, ale to si nemyslím. Měli jsme silný policejní doprovod. Rány jsem slyšel. Ven jsem nekoukal. Neřekl bych, že po nás stříleli. Spíš házeli kameny a láhve. Kdyby na nás někdo střílel, to bych asi poznal. Ani žádný kulky autobusem neproletěly.
Jak dlouho na vás útočili?
Kamení a láhve na nás lítaly jen prvních pět minut, když jsme projížděli kolem odcházejících fanoušků. Dál cestou na letiště do Astrachaně už nebylo nic.
Na koho tedy podle vás stříleli?
O ozbrojeném incidentu jsem četl později v ruských médiích. Stříleli po autobusech fanoušků Spartaku. Ale nečetl jsem, že by byl někdo zabitý nebo zraněný.
Jaké to je, hrát v této politicky výbušné oblasti Ruska?
V téhle oblasti to je opravdu žhavé. Poprvé jsem útok kameny zažil ve Vladikavkazu. Tam jsem z toho byl vyděšený, teď už jsem strach neměl. My jsme v posledních týdnech odehráli sérii zápasů v Nalčiku, Grozném a Machačkale. Všude byli vojáci. Někde v Machačkele v den utkání nebo den před ním něco vybouchlo. Ale nás nikdo neohrožoval.
Kde vám bylo nejvíc úzko?
Nejhorší to bylo v Grozném. Nikde a nikdy jsem neviděl tolik vojáků. Hlídali silnice, na autě seděl voják s kalašnikovem na klíně. Na ulicích ke stadiónu byla vojanská auta přes vozovku, všude přísné kontroly. Machačkala byla proti tomu klidná.
Stará se ve Spartaku někdo o bezpečnost?
My máme v klubu speciálního člověka na bezpečnost, který zajišťuje policejní ochranu. Máme ji cestou do hotelu, ten je také hlídaný, ale ne že by stál voják před pokojem. Policie nás doprovází i na trénink. Samozřejmě ven z hotelu nikde nevycházíme, ale to je normální režim, který platí třeba i v Lize mistrů.
Proč se podle vás přenáší politická nenávist do fotbalu?
Myslím si, že oni v těchto oblastech fotbal využívají k ventilování svých poltických problémů, chtějí na sebe upozornit. Ale že by chtěli vyloženě útočit na fotbalisty, to bych neřekl. Určitě mají radost, když porazí mužstvo z Moskvy, kterou nenávidí. A nejvíc nesnášejí Spartak, asi jako nejtradičnější moskevský klub.
