Hlavní obsah

Šampióny jsme hodně potrápili, ale prohra bolí, přiznal Rosický

Aktualizováno

Kapitán české fotbalové reprezentace Tomáš Rosický už před utkáním se španělskými šampióny odmítal předem poraženeckou náladu a mnoha lidmi očekávaný debakl. Nakonec nechybělo mnoho, a v pátek v noci se v Granadě zrodila senzace... „Hodně jsme je potrápili, ale i ta těsná prohra hodně bolí,“ přiznal.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Tomáš Rosický během zápasu ve Španělsku.

Článek

Ještě dvacet minut před koncem to vypadalo na senzaci. Mysleli jsme skutečně na body z Granady?

Určitě jsme na body mysleli, vedli jsme 1:0. Nejméně po bodu jsme sahali. Snažili jsme se být v defenzivě kompaktní a nepustit Španěly ke střelbě, což se nám až na ten úplný začátek dařilo. Všichni jsme odevzdali proti mistrům světa vše, co v nás bylo, ale těsná porážka mrzí. Góly jsme dostali rychle po sobě. V kabině jsme z toho byli hodně smutní, i když víme, že Španělé mají skvělý tým a jejich kombinace je prostě perfektní.

Hodně jste toho naběhali bez míče. Je to o hodně náročnější, než v jiných zápasech, kdy si zahrajete víc?

Samozřejmě, že běhání bez míče stojí víc sil. My jsme museli neustále ucpávat volné prostory, které se snažili svojí kombinací a pohybem vytvořit. Ale oni toho také měli dost. Po závěrečném hvizdu dva jejich hráči, Busquets a ještě jeden, padli únavou na trávník.

Jak daleko bylo k vítězství nad mistry světa?

To se dá těžko říct... Ve druhé půli jsem se podíval poprvé na časomíru v  šedesáté minutě. Bylo to pořád strašně daleko, ale zároveň bylo jasné, že čím déle vydržíme nedostat branku, tím víc budou oni hru vzadu otvírat. Nám tak mohla vzniknout šance na nějaký brejk. Škoda, že jsme ten první gól nedostali alespoň o pár minut později. Taková šance, porazit mistry světa a ještě na jejich trávníku, se už nemusí naskytnout a ona žila hodně dlouho. Ale Španělé jsou prostě výborní.

Vytkl byste něco spoluhráčům?

Nevytknul. Každý si hrábnul na dno a odevzdal tu všechno, na co dneska měl.

Vy jste před zápasem říkal, že vás zlobí řeči o tom, že dostanete debakl. Ale nezatrnulo vám, když ve třetí minutě kopali třetí roh a Petr Čech musel vytáhnout hned v úvodu skvělé zákroky?

Začátek měli opravdu excelentní a nebudu zastírat, že mi nebylo nejlépe. Ale my jsme pak ty díry ucpali. Oni si vytvořili i další šance, ale už s námi měli mnohem těžší práci.

Gól, který vstřelili, byl dílem štěstěny nebo jste udělali to, na co jste se chystali?

Takhle jsme opravdu chtěli hrát. Velmi důležité je překonat jejich první obrannou vlnu, kterou tvoří velmi pohybliví a techničtí záložníci. Pak je tam trochu otevřený prostor. Nám se to podařilo a Jarda Plašil z mojí přihrávky skvěle zakončil. Upřímně řečeno, mohli jsme udělat podobných akcí víc, ale ono se to snáz řekne, než proti Španělům realizuje.

Vpředu byl ale Milan Baroš hodně sám...

Právě. On to tam měl strašně těžké, protože mezi ním a naším hlubokým blokem bylo možná osmdesát metrů. Milan se tam pral statečně. V podstatě buď by musel utéct, ale kolem něho byli dva i tři borci nebo počkat na nás, až ho doplníme, jenže zase musel bojovat s přesilou.

Pozorná a pružná obrana s pokusy o brejky je jediná cesta, jak se dá se Španěly hrát a případně s nimi i uspět?

To se dá těžko říct. Nevíme, jak by to vypadalo a dopadlo, kdybychom s nimi chtěli hrát otevřený fotbal. Tohle bylo prostě maximum, na co teď máme. Dost jsme je svojí hrou potrápili. Měli s námi víc starostí, než si možná před zápasem připouštěli. Myslím, že jsme z nich vytáhli to nejlepší, co v nich je. Oni to mají těžké, protože buší sedmdesát minut do vrat a všichni čekají, že je otevřou. Španělé ale hrají devadesát minut to svoje, nepanikaří, a nakonec soupeře zlomí.

Není nakonec jedno, jestli jste prohráli 1:2 nebo by to skončilo 3:0 pro Španěly?

Po zápase jsme byli moc zklamaní, protože jsme sahali minimálně po bodu. Tohle byl hodně specifický zápas. Důležité je, že jsme neudělali ostudu, jak si někteří lidé mysleli. Určitě nám to zdravé sebevědomí neshodí.

Španělé mají výjimečnou generaci, která vyhrála mistrovství Evropy a pak i mistrovství světa. Co chybělo té české z roku 2004, aby dosáhla obdobných úspěchů?

Tato španělská generace je opravdu výjimečná. Oni mají obrovskou výhodu v tom, že většina z nich spolu hraje v klubu, především v Barceloně a Realu Madrid. Ostatní tuto kostru doplňují. Mají zafixované automatizmy, proto jsou tak dobří. Neumím říct, co chybělo nám. Tenkrát se sešel výjimečný tým. My nejsme fotbalová země, kde by šlo něco takového dědit z fotbalové generace na generaci. Musíme počkat, až se tak výjimečná zase sejde.

Lze si z utkání se Španěly odnést něco do těch dalších třeba v Litvě nebo Skotsku?

To bude úplně něco jiného. Nebudeme tam takhle bránit. Budeme víc útočit. To jsou soupeři, které bychom měli porazit.

Teď je před vámi Lichtenštejnsko, což bude zápas v opačném gardu. Teď budete dobývat vy. Nebudou scházet síly z Granady?

Čas na regeneraci je dostatečný. Věřím, že se dáme dohromady.

Reklama

Související témata: