Článek
Ve španělské lize to byly nervy až do posledního zápasu. Zaragoza se nakonec zachránila, jste tedy se skončenou sezónou spokojený?
Nakonec ano, ale bylo to hodně náročné. Ani ne tak fyzicky jako spíš psychicky. Od začátku sezóny jsme hráli o záchranu. Nakonec se to povedlo, i když, jak se říká, o fous.
Přitom jste skončili třináctí...
Soutěž byla ale od devátého místa dolů hrozně vyrovnaná. Pořadí se dramaticky měnilo po každém kole. Na devátou příčku nám chyběly dva body, ale na první sestupovou jsme také měli náskok jen dva.
Real Zaragoza je tradičním španělským klubem. Boj o záchranu tam asi fanoušci nesou těžce, nebo už si na něj zvykli?
V posledních letech hraje Zaragoza převážně v dolních patrech, takže tam vědí, o co jde. Loni jsme se zachránili tři kola před koncem, letos až v tom posledním. Fanoušci nás ale vždycky podrží. Na poslední zápas do Levante jich za námi přijelo asi dvanáct tisíc, měli v hledišti většinu a my jsme tam vyhráli a zachránili se.
Dal jste tři góly, což je na stopera slušná porce...
Není to špatné, já dávám góly moc rád. Je to skvělý pocit. Chtěl bych hrát v útoku jako kdysi.
S pražskou Spartou, CSKA Moskva, Chelsea a s Celtikem Glasgow jste v minulosti získal titul, v Zaragoze hrajete jen o udržení. Nechybí vám to zvedání poháru nad hlavu?
Už jsem to zažil desetkrát, ale samozřejmě ten pocit nezevšední. Tady však hraju ve třiatřiceti letech španělskou La Ligu. A jsem za to rád. Dostal jsem v Zaragoze šanci ve dvaatřiceti letech a uspěl. Já tuhle štaci opravdu považuji za jednu z nejlepších. A třeba takové vítězství nad Realem Madrid na jeho stadiónu, to byla třešnička na dortu.
Takže berete i jako skvělý zážitek zahrát si proti superhvězdám Messimu nebo Cristianu Ronaldovi?
Samozřejmě! A nejen proti nim, ve Španělsku kope spousta skvělých fotbalistů. Zahrát si proti nim, porazit je, to je obrovská motivace pro každý trénink. V téhle soutěži ale musíte být devadesát minut plně koncentrovaný, trestá se každá chybička.
Za pár týdnů vám končí smlouva. Zůstáváte v Zaragoze?
To zatím nevím. Vedení mě ještě neoslovilo. Nechávám to zatím v klidu, ale do konce června bych chtěl mít jasno. Pokud bych dostal ze Zaragozy nabídku, zůstal bych. Dostal jsem tam šanci zahrát si španělskou nejvyšší soutěž, která patří k nejlepším na světě. Lidé si mě v Zaragoze za ten rok a půl oblíbili. Výborné vztahy mám s koučem Javierem Aguirrem, který je jedním z nejlepších trenérů, jaké jsem kdy potkal.
Kdyby ale nová nabídka ze Zaragozy nepřišla, musel byste jinam…
Ještě další rok bych si chtěl ve Španělsku zahrát, ale pokud by Zaragoza neměla zájem, musel bych odejít. Rád bych si ovšem zahrál ještě nějakou top soutěž. Ozvaly se kluby z Řecka nebo Turecka, to mne zatím tolik neláká. I když v mých letech si nemohu už tolik vybírat, fotbalistů jsou mraky, a mladších. Na druhou stranu po téhle dobré sezóně zase nemusím brát cokoliv. Do Španělska jsem přišel jako jeden z nejlepších obránců ruské ligy, ale ta není tak viditelná. La Liga je slavnější, takže snad jsem se zviditelnil.
Co návrat do Sparty, ten by vás nelákal?
Nebránil bych se, vždycky to byl můj nejmilejší klub a fotbalově jsem tam vyrostl. Jednou se do Sparty snad ještě vrátím. Ale pokud bude šance, chtěl bych ještě hrát rok venku.
Získal jste už tituly ve čtyřech zemích. Toužíte po dobytí páté ligové soutěže? Byl byste světovým rekordmanem...
Ale jo, láká mě to, nebudu tvrdit něco jiného. Na závěr kariéry bych rád šel do klubu, který je ve své zemi jasným favoritem na titul, aby to byla tak říkajíc tutovka. Třeba Švýcarsko nebo Rakousko jsou země, kde se i dobře žije. Vlastně by s tím byla spojená i šance zahrát si po čase evropské poháry. Nevylučuju však ani jiné destinace, titul v páté zemi mě opravdu přitahuje.
