GLOSA: Poznání cennější než Trpišovského slib, k jehož naplnění se čas už hodně krátí

Jako čiré bláznovství se může jevit troufalý Trpišovský příslib i nyní, kdy má jeho tým za sebou první kolo konfrontací se soupeři evropské extratřídy a na kontě jediný bod. Za remízu na milánském San Siru hned v úvodním duelu, kterou podle mínění kouče plzeňské Viktorie Pavla Vrby udělala Slavia obrovský průšvih.

V mnohém má pravdu. Soupeři totiž vzali Slavii na vědomí. Zaregistrovali, že na rozdíl od většinu týmů čtvrtého výkonnostního koše nepůjde o protivníka, který je ve skupině pouze do počtu a jemuž půjde jen o to, aby shrábnul čtyřistamilionový bonus garantovaný účastí ve skupině. Devadesát milánských minut v podání Pražanů jim postačilo k poznání, že český mistr je z jiné sorty a jeho fotbal také.

Hlavně proto, že jde o fotbal založený na extrémní fyzické připravenosti, kterou jsou fotbaloví roboti, nebo chcete-li Robocopové 1, 2 či 3 formátu Součka, Coufala, ale i Bořila, Ševčíka, Hovorky schopni eliminovat individuální přednosti i těch největších hvězd soupeře. Jedno, zda se jmenují Messi, Suárez, nebo Lukaku, Sancho či  Reus. Ale hlavně jsou schopni je eliminovat nikoli v jednom utkání, v němž se k podobnému výkonu vzepnou, ale předvádět je zatím permanentně. Proti Interu, Borussii, Barceloně...

„Moje know-how," ošíval se Trpišovský po utkání s Katalánci, jak se mu podařilo své svěřence na takovouto úroveň posunout, a hlavně z nich v každém z dosavadních střetnutí dostat maximum, jež v sobě mají.

„Potřebujeme, aby tak hráli a sáhli si až na dno. Nikoli jednou, dvakrát za měsíc, ale pořád. Doba si to žádá," pravil slávistický kouč poté, co byl trenér hvězdné Barcelony Ernesto Valverde nucen přiznat, že jeho celek se v Edenu k výhře doslova protrápil. Dokonce tak těžce, svízelně a samo sebou bolestivě, že božský Messi, stejně jako Suárez, Griezmann a spol. opustili trávník, aniž by byli ochotni soupeřovým hráčům podat ruku. Až tak je trnitá cesta za výhrou bolela a slávistický fotbal plný vůle, entusiasmu a ochoty s nimi hrát jako rovný s rovným je vyvedl z míry.

Trenér Vrba má pravdu. Slavia si remízou na San Siru ublížila, protože soupeři ve skupině ji rázem respektují a chystají se na ni jinak, než kdyby ji měli za outsidera nalosovaného do skupiny pouze do počtu. Kouč Dortmundu Lucien Favre přišel v předchozím střetnutí s taktickými tahy, které dopomohly Borussii k výhře, trenér Barcelony byl nucen poslat na posledních deset, patnáct minut na trávník v Edenu čerstvého Vidala a Rakitiče, aby eliminoval slávistickou středovou řadu a uhájil hubenou výhru, kterou jen v televizi sledovalo bezmála 700 000 diváků (nový rekord O2 TV).

Slavia si ublížila, protože pohled soupeřů na ni se hned po prvním zápase změnil, sama sobě ale pomohla. A ohromně. Na San Siru se přesvědčila, že cestě hlásaná a vyznávaná trenérem Trpišovským je cestou správnou a pro český tým pravou.

A tohle poznání, které si vzali slávističtí hráči za své a šli s ním i do konfrontací s Dortmundem a Barcelonou, je momentálně cennější než slib, který dal Trpišovský po losu Tvrdíkovi. Zvlášť, když s ním vyrukují i do tří zbývajících zápasů, které je ve skupině ještě čekají.

„Zadostiučiněním by to pro mě určitě představovalo. Když prohrát, pak takhle," nerozladilo proto slávistického kouče, že i na třetí pokus scházel výkonu oceněnému aplausem ve stoje vítězný, nebo alespoň trochu šťastnější happy end.

Jenže není šťastným happyendem už zmiňované poznání, k němuž hráči dospěli, jehož se drží a uvědomují si, že právě tudy vede cesta k tomu, aby je fotbalová Evropa brala na vědomí s plnou vážností? A nikoli jen v této sezoně, ale i v sezonách příštích, jedno zda dál se Součkem nebo bez něho, neboť toto poznání je vlastní nejen slávistickému kapitánovi, ale všem hráčům kolem něho.