Hlavní obsah

Je to velká odměna za návrat, radoval se Čech

Podruhé v kariéře byl ve čtvrtek večer Petr Čech vyhodnocen jako nejlepší brankář fotbalové Ligy mistrů. Poprvé to bylo za ročník 2004–2005, ale tehdy nemohl na slavnostní vyhlášení přijet. Podruhé za minulý ročník. To už si nenechal slavnostní vyhlášení v Monaku ujít a z rukou ruské brankářské legendy Rinata Dasajeva převzal vzácnou trofej. Navíc také losoval týmy z prvního koše do základních skupin nového ročníku Ligy mistrů.

Foto: REUTERS/Felix Ordonez

Petr Čech

Článek

„Je to velká odměna za to, že jsem se dokázal vrátit po těžkém zranění hlavy. Všechny síly, které jsem měl, jsem vložil do návratu. S Chelsea jsme nejdřív vyhráli Ligový pohár, na konci sezóny i Anglický pohár. Jen smolně jsme vypadli v semifinále Ligy mistrů a skončili jsme těsně druzí v anglické lize... Musím říct, že jaro se mi povedlo, což zřejmě rozhodlo,“ citují Petra Čecha jeho internetové stránky.

V Monaku byl Čech jen na skok. Ve čtvrtek dopoledne ještě trénoval s Chelsea a do přípravy se zapojil zase hned v pátek, protože v neděli ho čeká důležitý duel s Aston Villou.

Gólman Chelsea a české reprezentace by dal trofej gólmanovi Realu Madrid Ikeru Casillasovi. „Bez něj by Real španělský titul nezískal. Navíc Casillas má velice stabilní výkonnost a líbí se mi jeho styl,“ vysvětlil důvod své volby.

Čech si vyzkoušel i losování Ligy mistrů

Při vystoupeních a vyhlášeních anket Čech improvizuje. Žádnou řeč si dopředu nepřipravuje. Imrovizovat podle vlastních slov musí občas i v brance… „Pokud se něco nepovede, musím improvizovat. Ale mně to přijde automatické, protože brankářem jsem celý život, každý den, každý trénink, každý zápas. Zato na slavnostní večírky tak často nechodím. Navíc jsem ani nevěděl, jestli se mě budou v Monaku vyptávat francouzsky nebo anglicky. Proto jsem si raději nic nepřipravoval.“

Ve čtvrtek večer si vychutnal i losování Ligy mistrů. Zejména když rozhodoval také o Chelsea. „Byl to krásný pocit, ale hlavně to pro mě byla velká čest. Komu z lidí se poštěstí, že mu na ruce kouká celá Evropa. I já jsem byl zvědavý, jaké lístky vytáhnu. Nervózní jsem nebyl, ale říkal jsem si: Dneska mi asi v některých klubech budou nadávat, že jsem je nalosoval do těžké skupiny.“

V pětadvaceti letech sbírá Petr Čech jednu klubovou nebo individuální trofej za druhou. Jen letos v srpnu stihl převzít potřetí Zlatý míč ČR, poté vychytal stou ligovou nulu a stal se členem elitního Klubu ligových brankářů a předposlední den byl vyhlášen nejlepším gólmanem Ligy mistrů. Na vrcholu se však zdaleka necítí. „Doufám, že nejsem ještě na vrcholu. Pořád se můžu zlepšovat. Ještě bych pár cen chtěl získat, zajímají mě hlavně ty týmové. S reprezentací a s Chelsea.“

Zranění bylo zkušeností, která mě zocelila

O Zlatém míči pro nejlepšího fotbalistu Evropy jen sní… „Ten získávají hlavně útočníci, střelci gólů, tvůrci hry a jen výjimečně obránci. V celé historii ho z brankářů získal v šedesátých letech pouze Lev Jašin,“ věděl Čech, který upřednostňuje kolektivní trofeje před individuálními…„Samozřejmě že o ně také stojím, ale vítězství s týmem je mnohem důležitější a krásnější. Kvůli týmových úspěchům hraju fotbal.“

Minulou sezónu označil za zvláštní. V první polovině byl na dně, ve druhé na vrcholu… „Pochopil jsem, jak křehký může být život. Po tom, čím jsem si prošel, si všeho víc vážím, myslím, že se i míň vztekám. Byla to zkušenost, která bolela, ale zocelila mě. Už na ten zákrok nemyslím, není proč.“ Ještě minimálně tuto sezónu mu ho bude připomínat jen ochranná přilba, chránící především místo, kde mu kopačka protihráče prorazila lebku.

Čech je bohatý, slavný, v lednu se dočká prvního potomka. Chybí mu vůbec něco? „Snad jen to, že jsem daleko od přátel a od rodiny. Z Londýna se domů do Plzně dostanu málokdy. Ale nestěžuju si, mám krásný život,“ přiznal na svých webových stránkách Petr Čech.

Reklama