Článek
Rozhodoval jste moskevské finále Ligy mistrů v Moskvě mezi Manchesterem United a Chelsea. Byl to dosavadní vrchol vaší kariéry?
Určitě to byl můj vrchol. Už jsem řídil finále Poháru UEFA v roce 2003, ale Liga mistrů je o stupeň výš. Teď už si mohu přát jen finále mistrovství Evropy a světa, ale to je opravdu přání, protože minulou středu se mi splnil velký sen.
V Moskvě sice lilo, ale kdy vám při utkání bylo nejvíc horko?
Celý ten zápas byl hodně vypjatý, plný emocí, musel jsem být neustále ve střehu. Vždyť spolu hráli dva velcí rivalové z Premier League, kteří krátce předtím bojovali o anglický titul, a teď se utkali o nejcennější klubovou trofej. Nejtěžší chvíle jsem prožíval ve 116. minutě, to na trávníku skutečně hořelo. Došlo ke shluku hráčů a ke strkanici. V té chvíli mi pomohli hodně i kolegové asistenti a čtvrtý rozhodčí, abych se správně orientoval. Bylo to hodně nepříjemné. Když se ale Drogba, byť nijak prudce, dotkl obličeje Vidiče, nebylo zbytí než vytáhnout červenou kartu.
Promluvil jste při zápase s Petrem Čechem?
Pozdravili jsme se před začátkem utkání v tunelu. Prohodili jsme opravdu jen pár slov a popřáli si hodně štěstí.
V Česku se hodně diskutovalo o penaltě Cristiana Ronalda v závěrečném rozstřelu. Neporušil pravidla, když se před samotným kopem v pohybu zastavil?
Dával jsem si velký pozor, Ronaldo pravidla neporušil. Ta totiž dovolují, aby hráč před kopem zpomalil nebo se i zastavil, ale nesmít to být bezprostředně před míčem a nesmí žádným náznakem nebo pohybem mást brankáře. Ronaldo se prakticky zastavil, ale pak ještě udělal krok či dva k míči. Vše tedy bylo v pořádku a Čech jeho střelu kryl.
Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?
Nic, soustředil jsem se na penalty a jejich aktéry. Viděl jsem ale v očích Petra Čecha obrovskou radost, že Ronaldovi penaltu chytil. Měl celý obličej bílý od vápna, které se nalepilo na míč, a bylo ho všude hodně. Ale z té běloby zářily jeho oči, to mi utkvělo v paměti. Chelsea měla v tu chvíli všechno ve svých rukou.
Jenže nakonec se z trofeje radovali hráči Manchesteru. Nebylo vám Čecha trochu líto?
Přiznám se, že ano. Bylo mi ho líto jako vynikajícího brankáře i jako skvělého člověka. On mi také v zápase moc pomohl, když uklidňoval spoluhráče i soupeře ve vypjatých situacích. Moc jsem litoval jako fotbalistu i člověka také Johna Terryho, jednoho z nejlepšího hráčů zápasu, který Chelsea udržel ve hře, když z prázdné branky vyhlavičkoval střelu Giggse. Také on v průběhu zápasu vystupoval velmi seriózně. To, co ho potkalo, je opravdová sportovní tragédie. Fotbal, jak je krásný, tak umí být i krutý.
Za pár dní vás čeká EURO, jak se do Rakouska a Švýcarska těšíte?
Už jsem rozhodoval na olympiádě v Sydney, na dvou mistrovstvích světa i minulém evropském šampionátu Portugalsku, řídil jsem také finále Poháru FIFA v roce 2005. Tohle bude další velký turnaj a já se na něj opět moc těším.
Kdy se dozvíte nominace na zápasy?
Mělo by to být někdy 4. nebo 5. června, to už budeme ubytováni v klidném městečku Regensdorf nedaleko Curychu.
Myslíte si, že byste mohl řídit zápas českého národního týmu?
Na pětadevadesát procent ne. I když od rozdělení federace už uplynulo mnoho let, pořád je vnímána spojitost obou zemí. Zatím jsem nikdy neřídil ani českou reprezentaci, ani žádný český klub v evropských pohárech.
Je reálné, že byste po finále Ligy mistrů dostal i finále evropského šampionátu?
Nebývá to zvykem, dva vrcholy v jednom roce. Ale šance tu je a zvlášť v roce, kdy slavím čtyřicetiny, by to byl krásný dárek. Bude však záležet na tom, jak si povedu v zápasech, které dostanu přidělené.
S Martinem Baľkem a Romanem Slyškem tvoříte už léta nerozlučnou trojici. Je pro vás hodně důležité mít ty dva na čarách?
Jezdíme spolu na velké turnaje a zápasy už léta, jsme velmi dobře sehraní. Je pro mne skutečně velmi důležité mít v zápase kolegy, které dobře znám, věřím jim a mohu se na ně stoprocentně spolehnout.
