Článek
Ve sparťanském fotbalovém soukolí to totiž v konfrontaci s Panathinakosem skřípalo. Celkově, ale v detailech také. To když si domácí před prvním inkasovaným gólem vůbec nerozumněli, dohodnout se nedovedli a nešťastník Kučera si dal nádhernou rybičkou vlastní gól. Ale také když před rozhodující druhou brankou tentýž hráč vystresovaný minelou, jíž se dopustil, nabídl zcela zbytečně Řekům rohový kop a oni ho zužitkovali.
Trest za skřípající komunikaci
„Kdo zvládne detaily, ten vyhrává. A my je nezvládli. Před prvním gólem to mezi hráči zaskřípalo v komunikaci při bránění, takže došlo k situaci, jež vůbec nemusela nastat. Detail, protože pak už bylo jen otázkou náhody, že po chytře rozehraném balónu přišla Kučerova celkem přirozená reakce a jeho hlavička do vlastní sítě,“ snímal Lavička vinu z největšího nešťastníka středeční noci.
Ani z minely předcházející druhé brance ho až tak úplně nevinil. „U situace sice byl, ale vinu bych na něho neházel. Té brance předcházel zase detail – celá série standardních situací, které jsme Panathinaikosu nabídli, i když hráči dostali varování, že se jich musí vyvarovat, neboť soupeř je v jejich využívání silný. My je přesto vyrobili, takže jsme se dostali pod protivníkův tlak a byli zákonitě potrestáni,“ připomněl sparťanský trenér, jak se nemýlil v předzápasové věštbě.
Drobnosti, které Nizozemci vyšly
I Henk ten Cate mluvil o detailech a drobnostech, jež konfrontaci dvou vyrovnaných soupeřů rozhodnou, i on měl pravdu. Na rozdíl od Lavičky ale pro něho bolavá nebyla, protože jeho svěřenci nezvládli jen jeden detail. „To když si po vedoucím gólu nerozuměli a dovolili soupeři vyrovnat,“ vzpomněl si nizozemský kouč v řeckých službách na svou věštbu pronesenou před zápasem.
„Ono těch detailů bylo víc. To když třeba na začátku druhé půle už za nerozhodného stavu pustili Řekové do další šance Kuliče, ale on ji neproměnil. Zase detail, který jsme nezvládli a jenž rozhodl,“ oponoval Lavička vědom si toho, že nebýt zmiňovaných „drobností“, mohli jeho svěřenci Panathinaikos porazit. Soupeř s kádrem prošpikovaným samými velkými jmény mohl v kolenou skončit, neboť v Praze nic oslnivého nepředvedl a pověsti, jež ho předcházela, zůstal hodně dlužen.
Velké prachy už majitele mají
Přesto je na nejlepší cestě, aby sto miliónů korun plynoucích už z pouhé účasti v základní skupině Ligy mistrů shrábnul. V dalších detailech totiž obstál.
„Zvoleným systémem 4-3-3 jsme zcela eliminovali Huška s Kučerou a navíc tlačili na Řepku a hlavně Bergra, aby museli hrát vzadu a dopředu se tolik nepouštěli,“ pochvaloval si svůj taktický detail vedoucí k výhře Nizozemec Henk ten Cate.
Postaral se jím o to, že Spartě mizí velké prachy zase v prachu. Po tříletém čekání se jich nejspíš ani letos po domácí prohře 1:2 nedočká.
Lavička se vzdát nemíní
„Naděje umírá poslední, i když moc dobře víme, co nás v bouřlivém prostředí v Aténách čeká. Nic nevzdáváme a vzdát nebudeme, i když uznávám, že naše naděje po porážce v prvním zápase hodně poklesly,“ nechtěl si Lavička připustit pohřbenou postupovou šanci. „Máme dva týdny na to, abychom se o zmiňovanou naději bili,“ pořád věří a doufá.
Snad povzbuzen slovy svého nizozemského kolegy, že nic jasného ještě není, neboť rozhodnutí padne až v Aténách. Je ale otázkou, zda i na naplnění této společné trenérské věštby za dva týdny skutečně dojde, neboť Sparta by musela vyletět hodně moc nahoru, aby o sto miliónů pod Akropolí ještě hrála.
„Mame čtrnáct dnů na to, abychom se na odvetu připravili a o naději se bili,“ doufá Lavička, že velké prachy ještě ztraceny nejsou.
