Článek
Jak dlouho jste trénoval na svůj oslavný break dance v louži?
To je rutina, dělám to přece každý zápas... Je však pravda, že ve vodě to pro mě byla premiéra. A teď po mně v promočeném trávníku zůstal ďolík. Náš trávníkář Pepa Marcel bude mít do dalšího zápasu co dělat.
Zdá se, že vám ve středu večer pršelo štěstí.
Déšť nás asi pokropil živou vodou, to je pravda. Mně ale moc nevyhovoval. Už tak mám problémy s nadváhou, teď ještě těžký, vodou nasáklý dres... Terén spíš uškodil soupeřům, jsou lehkonozí.
Samé legrácky, ale první poločas byl ze strany vašeho týmu zoufalý!
Teď už můžeme naštěstí odvetu komentovat s nadhledem, ale první poločas byl opravdu naprosto hrozný. O tom bychom se snad na veřejnosti ani neměli bavit... Naštěstí nám vyšla druhá půle. Říká se, že fotbal se musí hrát celých 90 minut. My s nadsázkou dokázali, že stačí pětadvacet...
Trenérův hněv asi zabral. V šatně prý Vrba řval jako tygr.
Co je v Plzni, tak řval určitě nejvíc. Až mu chvílemi docházel dech. Zaslouženě. Zasloužili jsme si když ne zfackovat, tak aspoň seřvat určitě.
Ani vy jste asi nebyl o přestávce moc klidný.
To tedy nebyl! Byly ve mně velké emoce a v šatně to všechno muselo ven. Do toho křičel i trenér Vrba, ale jak říkám, potřebovali jsme to. V první půli na nás zřejmě dolehl strach z postupu. A byl čas si všechno vyříkat. Museli jsme se také trochu uklidnit. Druhý poločas už nám naštěstí vyšel, špatně jsme odehráli jen ten první. Gól jsme dostali těsně před přestávkou, ale říkali jsme si o něj celou první půli. Takový průběh zápasu jsme přitom vůbec nechtěli. Naopak druhý poločas jsme zvládli skvěle a zaslouženě postoupili.
