Článek
"Zápas byl v první půli hodně vyrovnaný. Dokonce bych řekl, že Rapid byl častěji u míče. Přesto jsme vstřelili po čtvrt hodině gól. Náš obránce dal malou domů, gólman odkopával balón co nejdál od branky. Dva domácí obránci se špatně domluvili a Baziera šel sám na Láďu Maiera. Nedal mu šanci.
Láďa chytal poprvé v této sezóně. Před zápasem jsme si povídali o reprezentaci. Na tohle utkání se moc těšil a nezačalo pro něj dobře. My jsme bránili v blocích a čekali na brejky. Do konce poločasu už jsme čisté konto udrželi, i když domácí dotírali.
Po změně stran se v podstatě herní obraz nezměnil. Rapid se snažil útočit, měl pár slibných příležitostí, ale gól nedal. Já měl jednu pološanci, ale pozdě jsem si zpracoval míč a obránce mi ránu zblokoval. Po necelé hodině přišel jeden z našich protiútoků, na centr zleva si naskočil Muratovič a hlavičkou k protilehlé tyči dal druhý gól.
To už jsme byli psychicky hodně nahoře a Rapid minutu od minuty nervóznější. Asi čtvrt hodiny před koncem domácí obrana stáhla našeho kapitána a Tokič z penalty dal třetí gól. To už mi bylo Ládi Maiera líto.
Z dálky se moc netrefuje
V poslední minutě přišla moje chvíle. Dostal jsem míč před šestnáctkou, vypálil asi z osmnácti metrů a trefil k tyči. Z takové dálky jsem dal v kariéře zatím snad dva nebo tři góly. Nejsem ranař z větší vzdálenosti, spíš se trefuji z prostoru šestnáctky.
Z gólu jsem měl velkou radost. V předchozích zápasech jsem pár šancí spálil. Spoluhráči i fanoušci mě tu vzali skvěle, chtěl jsem se jim odměnit gólem a konečně jsem se dočkal.
Vítězství pro nás bylo nesmírně důležité, protože jsme utekli Rapidu o jedenáct bodů a pořád jsme ve hře o titul s Austrií. Boj o titul se tak zúžil na nás a Austrii. O povinnosti titulu nikdo nemluví, ale kdyby to vyšlo, určitě by vládla ve Štýrském Hradci veliká spokojenost a já bych měl další do sbírky."