Homola zachránil Spartě Ligu mistrů

Na Letnou dorazil po čase takřka plný stadion, ale domácí fanoušci dlouho nemohli uvěřit, co to hoši v rudých dresech předvádějí. Sparťané byli proti minulým zápasům k nepoznání a nedařilo se jim takřka nic. Před šestnáctkou Ferencváros vystavěl pětičlennou hradbu a o ní se rozbíjely všechny domácí ofenzivní pokusy, které brzy navíc upadly do naprostého stereotypu: nakopávané míče na dva hrotové útočníky nemohly přinést úspěch.

Nebylo divu, že se brzy na domácí kopačky přenesla značná nervozita a ani fanoušci s nenápaditou hrou neměli příliš trpělivosti. Už po půlhodině se na hlavu hráčů snášel nelichotivý pískot.

Zápas se vyvíjel v přesně opačném gardu než před dvěma týdny v Budapešti. Tam měla dlouho více ze hry Sparta, ale po půlhodině vedli domácí. A na Letné to vypadalo podobně, protože hosté měli herně navrch a domácí jen přihlíželi jejich kombinacím uprostřed hřiště.

Jenže režie byla dokonalá i v tom, že do kabin odcházel v pohodě dosud horší tým. V třetí minutě nastaveného času se totiž Michalíkův trestný kop odrazil od zdi k volnému Zelenkovi a ten ze dvou metrů neměl potíže trefit.

Rána před přestávkou ale hosty nepoložila, i po změně stran měli zájem pokračovat v otevřené hře a Spartě to mohlo být brzy osudné. Žalostný výkon obránců a především stopera Koubského přinášel jeden nebezpečný okamžik za druhým a jen štěstí ochránilo Blažkovu branku při akci v 48. minutě, kdy útočník Vágner hledal před prázdnou brankou Penksu, ale česko-slovenská akce gólem neskončila.

Dramatické představení nepřineslo rozuzlení ani po Pacandově trefě z 53. minuty, kterou rozhodčí pro ofsajd neuznali. Koubského kouč Straka raději brzy stáhl a příchod Voříška do zálohy sparťanské hře pomohl. Ze zlepšené a především přesnější kombinace však přišla jediná vážnější akce, na jejímž konci byl Poborský, ale jeho křížná střela branka minula.

Závěr druhé půle jasně ovládli domácí. Soupeř už jen vyčkával, až se zápas převalí do prodloužení, a to se mu nakonec s velkými potížemi podařilo.

Už v páté minutě nastaveného času ale mohla Sparta kýžený gól přece jen vstřelit. Na trávník přišel krátce předtím Baranek a od prvního doteku s míčem byla jeho přítomnost znát. V 95. minutě poslal přesný centr na Poborského, který už míč směroval do branky, jenže tam ho stačil ještě Balog postrčit na roh.

V prodloužení sparťanská ofenziva zřetelně dominovala a velkou zásluhu na tom měl kapitán Poborský, který umně využil toho, že jeho tvrdým strážcům zřetelně docházely síly. Právě Poborský měl i další možnost, když ve 105. minutě pálil z hranice šestnáctky, ale gólman Szücs jeho pokus vytáhl mimo.

Celé prodloužení se hrálo za vytrvalého deště a znavení hráči obou týmů měli velké problémy s kontrolou míče, který jim často sklouzával. Sparťané to i proto stále častěji zkoušeli ze střední vzdálenosti jako Marek Čech ve 110. minutě, jenže Ferencváros znovu zachránil Szücs.

Hosté v prodloužení fyzicky zcela odpadli a Sparta se snažila stupňovat nasazení, což se ji vydařilo a ve 113. minutě se letenskou plání převalila radostná vlna. Po rohu Poborského a Sivokově hlavičce sice ještě znovu exceloval Szücs, jenže po odraženém míči se vrhl Homola a v pádu vstřelil druhý gól. A pak už byl celý stadion na nohou včetně lavičky náhradníků, která se chytla za ramena a slavila postup spolu s diváky.