Článek
A mezi prvními si na vysněný ušatý pohár také sáhl a společně s ostatními s ním křepčil, aby ho pak ruskému majiteli Chelsea Romanu Abramovičovi donesli. I on se s ním polaskal a nad hlavu ho zvedl, neboť si splnil životní sen.
Čech také, to se ví. TK jeho naplnění ovšem přispěl přímo na place. Několika famózními zákroky v průběhu finále i nastavení, penaltou, kterou v prodloužení zlikvidoval Robbenovi, skokem, jímž se při penaltovém rozstřelu vymrštil po střele Oliče, aby ji za svá záda také nepustil.
Zasloužil si, aby si s ním přestal osud pohrávat a i na něho se při věčném snažení po triumfu v Lize mistrů štěstí usmálo. A ono to skutečně udělalo, takže možná i proto napálil Schweinsteiger v páté sérii balón jen do tyče, zatímco Drogba si počínal neomylně.
Celá Chelsea explodovala. Dost možná, že i fotbalová Anglie se v tu chvíli otřásla. Čech se tedy třásl určitě, neboť na něho okamžitě naskákali snad všichni jeho spoluhráči, aby ho málem umačkali.
Zasloužil si to. Stal se jejich hrdinou, stejně jako hrdinou všech fanoušků Chelsea, kteří mu bouřlivě aplaudovali, když je stále s přilbou na hlavě radostně zdravil. A co teprve když snesl s ostatními přímo na plochu pohár a ukazoval jim ho, zatímco Ivanovič šplhal na břevno brány, Drogba s Torresem opásaným španělskou vlajkou se objímali kolem krku a Ashley Cole tančil společně s Brazilcem Davidem Luizem jakýsi prapodivný vítězný tanec.
I distancovaný kapitán Terry, který si stejně jako Ivanovič, Ramires a Meireles finále nezahráli, se samo sebou na plochu Allianz Areny dostali a na vytouženou trofej si sáhli. I s nimi si osud zahrál, aby se jim nakonec odměnil.
Stejně jako Čechovi....
Proto také slastná noc Chelsea doprovázená klubovými chorály, skandováním a neskutečným veselím nebrala konce. V Allianz Areně i v Mnichově.
A nebude ho mít podle Čechova ujišťování ani v Londýně, až se tam Blues s vysněnou trofejí vrátí a vydají se na triumfální jízdu ulicemi nad Temží.
