Článek
Penaltový rozstřel Bayernu s Chelsea
A dokonce až do půl třetí do rána! „Vůbec nevím, co se v kabině dělo, z oslav jsem si nic neužil, protože jsem musel okamžitě na dopinkovou kontrolu," krčil rameny český gólman ve službách čerstvého vítěze Champions League Petr Čech, když útroby mnichovské Allianz Areny jako úplně poslední z hráčů Chelsea opouštěl.
Možná dopinkovým komisařům přišlo, že to nebylo a není jen tak samo sebou, že Čech nejprve v prodloužení zlikvidoval Robbenův pokutový kop a pak při penaltovém rozstřelu ještě dvakrát vystřihl vítězné gesto, neboť ani Olič, ani Schweinsteiger při exekuci nepochodili. Třeba si skutečně mysleli, že vypil nějaký zázračný lektvar a proto ve finále, a při zmiňovaném rozstřelu pak tuplem, v bráně Chelsea tolik čaroval. Kdoví, možná právě proto musel Petr Čech na dopinkovou zkoušku. Ono opravdu není zase až tak normální zmařit během zápasu tři penalty.
„A hlavně tři ze šesti. Navíc jsem šel při všech na správnou stranu, i když ke třem prvním mi kousek chyběl. Ale velice těsný," upřesňoval finálové drama Petr Čech, zatímco celá výprava Chelsea už na svého hrdinu netrpělivě čekala.
Lepší dárek dostat nemohl
„Právě to, že jsem pokaždé vystihl směr střely, mně při rozstřelu dávalo jistotu, že minimálně jednu penaltu chytím. A nakonec nepochodil ani Olič, ani Schweinsteiger," bylo na Čechovi patrné, jak obrovskou radost zažívá. Vždyť na druhý pokus vysněnou Ligu mistrů vyhrál. A dokonce den před nedělními třicátinami.
„Lepší dárek jsem k nim dát nemohl. Samo sebou, že jsem si ho vychutnal," přiznával, že si splnil velký fotbalový sen. A skutečně za podobné konstelace, jako před čtyřmi lety v Moskvě, kde ovšem v konfrontaci s Manchesterem United jeho Chelsa v penaltovém rozstřelu padla.
„Před penaltami mně ta podobnost skutečně bleskla hlavou. Došlo k nim za stejného stavu, jako tehdy v Moskvě, kopalo se také na bránu, za níž byli fanoušci soupeře. Tentokrát ale pro nás měl rozstřel vítězné rozuzlení," pochvaloval si šťastný happy end, o který se svými zákroky postaral a jenž vyvrcholil v páté sérii, kdy se proti němu postavil Schweinsteiger.
Pod neskutečným tlakem na video zapomněl
„Čekal na můj pohyb, ale já se nehnul a nakonec jsem si vybral správnou stranu. Měl jsem trochu štěstí, že se míč neodrazil od tyče do brány a proběhl těsně za mnou. Největší strach jsem měl z toho, aby mě balón netrefil," popisoval Čech, jak svému mužstvu pomohl k tomu, aby po čtyřletém čekání a předchozích marných pokusech konečně zvedlo vysněnou trofej nad hlavu.
„Měl jsem sice exekutory pokutových kopů nastudované, ale v tu chvíli jsem vůbec nevzpomněl na to, co jsem si o nich u videa přečetl. Byl jsem pod neskutečným tlakem a myslel hlavně na to, abych neudělal chybu," přiznával čtvrtý český vítěz Ligy mistrů Petr Čech, kolik nervů a psychického vypětí ho mnichovské finále stálo.
Při rozstřelu, na konci normální hrací doby ale zrovna tak. Osm minut před koncem se totiž podařilo vstřelit Bayernu vedoucí gól a vysněná trofej se mu doslova nabízela. Už už se zdálo, že se Chelsea její sen zase rozplyne.
Po penaltě chycené v prodloužení začal věřit
„Dostali jsme branku v čase, jenž nebyl právě dvakrát ideální, ale pořád jsme měli osm minut a nastavený čas k tomu, abychom vyrovnali. Při tažení Ligou mistrů jsme třeba v Barceloně také prohrávali 0:2, zůstali na trávníku jen v deseti, a přesto jsme se z toho vyhrabali. Když se člověk do poslední chvíle snaží, může se to podařit."
Chelsea se skutečně povedlo dvě minuty před koncem normální hrací doby zásluhou hlavičkujícího Drogby vyrovnat a vynutit si prodloužení. Hned v samém úvodu nastavení ale přišla zřejmě rozhodující chvíle celé finálové konfrontace, neboť Čech dokázal zlikvidovat Robbenovu penaltu, kterou portugalský sudí nařídil za faul Drogby na Ribéryho.
„V momentě, kdy jsem Robbenovi penaltu chytil, jsem si skutečně řekl: Teď už to vyjde," prozrazoval Petr Čech, než se ho rozjásaný a netrpělivostí překypující autokar Chelsea konečně dočkal.
