Hubníkova děsivá bilance s Bayernem: dva zápasy, nula bodů, skóre 0:10. Mají skvostné začátky, varuje

V loňské sezóně Bayern vyhrál, co mohl a v létě kádr ještě posílil. Navíc přivedl nového trenéra. Ale jestli člověk narazí na Bayern, Real Madrid nebo Barcelonu, to je jedno. Cíl postoupit do Ligy mistrů kluci zvládli, teď se zkusíme porvat o třetí místo ve skupině.

Bude to nesmírně těžké. My jsme s Herthou první zápas v Mnichově prohráli 0:4, doma v jarní části bundesligy 0:6. Mají strašně dobré začátky. V Mnichově jsme po deseti minutách prohrávali o tři branky. Doma o dvě. Hrát pak osmdesát minut proti silnému týmu jako je Bayern, to je strašně těžké na psychiku. Každý z jeho hráčů chce dát gól, pokořit soupeře. Nechtěl bych to zažít znovu.

Chce to vydržet poločas. Oni přece jen trošku znervózní. Ale když vedou tři nula v poločase, jsou k nezastavení. To se fakt nedá. Když jsme hráli na Bayernu a dostali jsme třetí gól, zvedl jsem hlavu, načež přímo proti sobě jsem měl světelnou tabuli. Viděl jsem, že zbývá osmdesát minut a říkal si, že to není možné. Hlavně jsem si přál, ať nedostaneme desítku. Měli spoustu šancí. Kdyby dali všechno, mohli jsme deset branek skutečně dostat.

Musíte se těšit. Podobný duel hrajete třeba jednou za život. I kdyby utkání dopadlo zle, po čase stejně vzpomínáte.

Je ještě lepší než Manchester City. Hlavně v Mnichově to bude... City u nás nehráli asi úplně, jak chtěli. Po přestávce nás zlomili během deseti minut. Bayern je přitom ještě jiná třída. Musíme vydržet dlouho s čistým kontem. Z jejich sestavy může skórovat kdokoliv. Robben a Ribéry na krajích, to je neskutečná síla. Ale když si člověk vezme sestavu, stejná síla stojí i v záloze a obraně. Jsou vážně skvělí.

Když je padesát tisíc lidí, buď to člověka sváže a semele, nebo nabudí. V Česku kolikrát slyšíte jen nadávky a vlastní pokyny. Nemluvím o Plzni, která má skvělé fanoušky a hrát ve Štruncových sadech je zážitek i pro soupeře. Je škoda, že nechodí jinde více příznivců. Ale lidi u nás nemíří na fotbal jako v Německu, nejdou se bavit. V Berlíně chodili i na druhou ligu. Přijel Paderborn a přišlo šedesát tisíc diváků (kroutí hlavou a směje se). A na derby s Unionem Berlín bylo vyprodáno půlroku předem.

Ruská liga je kvalitní. V klubech je mnoho cizinců a ještě více peněz, dokáží zaplatit skvělé hráče. Zástupci soutěže prokazují sílu i v evropských pohárech. Zenit, CSKA, Spartak či Machačkala jsou strašně nabité kluby. Bundesliga je ale jinde. Podle mého s anglickou ligou nejlepší na světě. Pokud jsou v bundeslize u týmu němečtí trenéři, je hra po taktické stránce hodně propracovaná. Navíc každý klub má na soupisce kolem pětadvaceti hráčů, kteří jsou téměř na stejné, velmi vysoké či nadprůměrné úrovni. Některá mužstva v Rusku mají dvanáct či třináct nadprůměrných hráčů a zbytek doplní mladými.

Šlo o ohromnou změnu. Tři a půl roku v Berlíně, to nejde popsat. Z životního ani fotbalového hlediska. Tréninkové centrum neuvěřitelné, zájem médií a fanoušků je gigantický. Na každý zápas bývá vyprodáno. Lidi se chodí na fotbal bavit, s celými rodinami. V životě jsou Němci puntičkáři, všechno musí být na sto procent.

Chvilku jsem si zvykal. Ale adaptace na příjemné věci není složitá (směje se). Nynější návrat domů byl horší.

On měl dobré fórky. Pořád vykládal, co se stalo před deseti, dvaceti lety. Měl strašně moc historek. Třikrát jsem za ním byl s Levanem Kobiašvilim na hotelu, kde žil. Pozval nás na kávu a hodinu vykládal historky. O fotbale ohledně Herthy jsme se vůbec nebavili.

Netuším. Po tréninku řekl, ať přijdeme ve čtyři na hotel. Bylo blbé říct trenérovi, že ne. Ostatní nezval. Moc vzpomínal na Kadlece a Kuku. Pořád mi říkal, jak je trénoval v Kaiserslauternu. Jednou mě na tréninku oslovil Miro, spoluhráči se smáli. Věděli, která bije.

Při jeho angažmá jsme měli dva asistenty z juniorských mužstev, kteří dělali trénink. On to jen občas zastavil. Řekl, co si představuje. Konzultoval s nimi sestavu. Vlastně jsem ho ani jako trenéra pořádně nepoznal, spíše jeho fórky.