Článek
"Chelsea byla favoritem. My jsme neměli co ztratit a velký tlak jsme po remíze v Londýně necítili ani před domácí odvetou. Vždyť jsme s novým anglickým mistrem hráli popáté v sezóně a třikrát z toho vyhráli oni. Jenže já, pokud jsem byl na trávníku, jsem s Chelsea za roky, co jsem v Anglii, nikdy neprohrál. V úterý jsem prožíval obrovské nervy na lavičce, ale to fluidum působilo i tentokrát. A tenhle zápas byl ze všech dosavadních nejdůležitější," říká s úsměvem Vladimír Šmicer.
Žádný Čech ještě finále nehrál
Žádný český fotbalista ještě nenastoupil ve finále Ligy mistrů. V roce 2003 do něho pomohl Juventusu výrazně Pavel Nedvěd. Jenže ve druhém semifinále dostal osudovou třetí žlutou kartu a duel svého týmu s AC Milán sledoval z tribuny. Po prohře si nešel ani pro stříbrnou medaili.
O rok později se probojovalo do finále senzačně AS Monako. Jaroslav Plašil už byl hrací ploše blíž, ale celé utkání proseděl na lavičce náhradníků. Pro stříbro si však došel. S pohárem se laskali fotbalisté FC Porto a trenér José Mourinho.
Právě on usedl loni v létě na lavičku Chelsea a mezi tyče postavil jako jedničku Petra Čecha. Po spanilé jízdě Premier League a fantastických vítězných bitvách s Barcelonou a Bayernem Mnichov neměl být pro "Blues", tedy "Modré," problémem zdolat ani relativně slabší "Reds", tedy "Červené" - FC Liverpool.
Do třetice...
Pokud by postoupil favorit, nikdo nepochyboval o tom, že Čech bude prvním Čechem, který nastoupí ve finále Ligy mistrů. Favorit nevyhrál, ale český fotbal má stále naději, že se do třetice dočká pocty, kdy si jeho reprezentant zahraje finále největší a nejprestižnější evropské klubové soutěže.
Pokud se nezraní, neměl by Milan Baroš chybět na hrotu liverpoolského útoku. Šanci má i Vladimír Šmicer. Asi ne v základu, ale během utkání by ho mohl trenér Rafael Benítez zvednout z lavičky a poslat na trávník. Tento Španěl, připomínající vzezřením spíš zdrženlivého vysokoškolského profesora než impulsivního fotbalového kouče, má šanci napodobit Mourinha. Loni vyhrál s Valencií Pohár UEFA, letos by mohl s Liverpoolem triumfovat v Lize mistrů. Portugalský kouč dosáhl obou trofejí v letech 2003 a 2004.
Nejkrásnější dárek
Vraťme se k českým fotbalistům. Vladimír Šmicer oslaví den před finále, které se hraje 25. května v Istanbulu, dvaatřicáté narozeniny. Jeho fotbalová kariéra je velmi bohatá. Určitě patří k nejúspěšnějším českým fotbalistům historie. S Liverpoolem vyhrál v roce 2001 Pohár UEFA, evropský Superpohár, Anglický pohár, Ligový pohár i Pohár charity. S francouzským RC Lens před tím získal titul a Francouzský pohár. Mistrem se stal i se Slavií.
A především... "Mám ve sbírce stříbro z mistrovství Evropy. Kromě finále Ligy mistrů jsem hrál v Evropě o všechny největší trofeje. Když nastoupím v Istanbulu, bude mi chybět už jen finále mistrovství světa," říká s úsměvem, ale zároveň trochu zasněně. "Vyhrát Ligu mistrů? No to by byl k těm narozeninám nejkrásnější dárek! A pokud mě pak povolá trenér Brückner, chtěl bych pomoci reprezentaci k postupu na mistrovství světa a tam... Kdo ví, ale to už by byl hodně krásný sen," dodá.
Největší úspěch
Bilance třiadvacetiletého Milana Baroše je v tomto srovnání výrazně chudší. Má zlato a stříbro z evropského šampionátu jednadvacetiletých. Loni si vystřílel titul nejlepšího kanonýra EURO 2004 a stejně jako Šmicer na něm získal bronz. Klubovou trofej však zatím nevybojoval žádnou. Ani s Ostravou, ani s Liverpoolem.
Na rozdíl od Šmicra hrál letos finále Ligového poháru, které ale Liverpool s Chelsea prohrál. Právě Baroš byl velkým strůjcem liverpoolského postupu do finále Ligy mistrů. Po jeho akci a souboji s Čechem dal Luis García vítězný, byť hodně diskutovaný gól. Na to, zda míč skutečně přeletěl celým objemem za brankovou čaru, už se historie ptát nebude.
"Vladimír těch vzácných trofejí získal víc. Těžko ho doženu, ale vyhrát Ligu mistrů, to by byla senzace. A kdybych dal gól... To je sen, ale proč se nepokusit ho zrealizovat. Vždyť snad jen naši fanoušci věřili, nebo spíš jen doufali, že dokážeme přejít přes Chelsea až do finále. A dnes je to realita a pro mne největší dosavadní úspěch v kariéře," přemýšlí nahlas útočník, který se na jaře znovu dostal do formy. V reprezentaci opět dává góly, takže mu chybí jediné...
"Trefit se v nejbližších dnech za Liverpool. V istanbulském finále by to bylo skvělé. Chtělo by to ale i v Premier League. Pořád hrajeme o čtvrté místo, které zaručuje předkolo Ligy mistrů. Do příštího ročníku bychom se podle regulí nedostali ani jako obhájci trofeje. Bohužel. Pořád máme šanci v domácí soutěži. Kdyby to nevyšlo, je tu Pohár UEFA. Bylo by pikantní dostat v něm Baník Ostrava, který ho také může ještě hrát. To by se mi líbilo, přijet na Bazaly s Liverpoolem," hraje si s úsměvem se zajímavou myšlenkou.
Samotář a rodinný typ
Nikdy nepůjdeš sám, tvrdí motto FC Liverpool. V osobním životě ho Milan Baroš nenaplňuje. Od loňského rozchodu s modelkou Evou Kiliánovou žije sám v rezidenční čtvrti na okraji Liverpoolu. Před krásným domem parkuje velký stříbrný mercedes. Uvnitř je však jen pán domu...
"Nehledejte žádnou senzaci a momentálně ani žádnou ženskou. Sám si vařím, sám si peru... Chodím často do restaurace, ale doma si dělám nejčastěji těstoviny a zvládnu upéct i kachnu. Praní obstarává automatická pračka. Než jsem ji zvládl, odneslo to pár věcí, ale teď už mi to nedělá problém. S úklidem mi pomáhá jedna paní. Luxování totiž nesnáším," prozradí na sebe a zdůrazní, že tohle sdělení nemá být považováno za inzerát pro nezadané dívky a ženy.
Vladimír Šmicer bydlí s manželkou Pavlínou, šestiletou Natálkou a brzy dvouročním Jiřím v hezkém domě kousek za Liverpoolem. Idylické lázeňské městečko se jmenuje Southport. Před pár lety tu pobýval i Patrik Berger, ale ten teď žije a hraje fotbal na jihu Anglie v Portsmouthu.
Šmicrovým nejčastěji používaným dopravním prostředkem je velké tmavomodré audi. "Každou chvilku volna se snažím trávit s rodinou. Děti jsou v tomhle věku kouzelné, úžasně si s nimi odpočinu. Máme tu také báječný klid. S Milanem občas zajdeme na oběd nebo jen tak na kávu, ale v tomhle nabitém programu se užijeme dost a dost na trénincích a cestách," říká Vladimír Šmicer. Navíc oba to k sobě mají okolo padesáti kilometrů.
Možná se rozejdou
A jak to s nimi bude v příští sezóně? Povídá se ledacos. Vladimír Šmicer nehraje pravidelně, střídá a nechce trávit závěr kariéry na lavičce náhradníků. Svoji zahraniční cestu začínal ve francouzském Lens. Stále tam má přátele a klub o něj opět projevil zájem. "Ještě je to předčasné, ale o téhle nabídce přemýšlím. Domů zatím nespěcháme," přizná.
Ani Milan Baroš není zcela spokojený. "Není pravda, že mám nějaké spory s trenérem Benítezem. Ale štve mě, když jsem zdravý a vysedávám na lavičce nebo mě stáhne ze hřiště dřív, než na něm nechám všechny síly. Potřebuji hrát, pak budu ještě lepší. Že to tak u mne funguje, dokládají góly v reprezentaci. Ale netvrdím, že z Liverpoolu odejdu. Nabídky mám, tohle je však starost manažera Pavla Pasky," říká s tím, že by šel do klubu, kde bude hrát pravidelně, ale zároveň bude alespoň na úrovni Liverpoolu co do pravidelných startů v pohárové Evropě.
Zájemců o Baroše je hodně. Chtějí ho v Itálii, například Fiorentina, ve Španělsku, kde by ho ráda získala Valencie, ale může zůstat i v Anglii. Dokonce by se prý nemusel ani stěhovat. Z Anfield Road na Goodison Park, kde sídlí městský rival Everton, se dá dojít i pěšky... "Nic říkat nebudu a spekulovat už vůbec ne. Tohle téma otevřeme s manažerem až po sezóně. Samozřejmě se zlatou medailí z Ligy mistrů by se o nabídkách hovořilo mnohem lépe," rozloučí se s úsměvem.
