Článek
Prohrávat 0:3 a nakonec získat nejcennější evropskou klubovou trofej, to se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Také proto začaly hráče přepadat trudné myšlenky. "Oni si zasloužili vést o tři góly. O přestávce měli někteří z nás svěšené hlavy. Trenér nám přesto věřil a my jsme si chtěli u fanoušků vybojovat alespoň nějaký respekt. Po prvním gólu jsme ale trochu začali věřit," popsal obrat kapitán Liverpoolu Steve Gerrard.
Připomněl i to, jak se jeho tým vzepřel prognózám. "Na začátku sezony jsme byli těžcí outsideři. Nikdy by mě nenapadlo, že vyhrajeme. Ale jak jste mohli vidět dnes večer, nikdy nejsme předem poraženi," uvedl. "Reds" postupně vyřadili pozdějšího italského mistra Juventus Turín, anglického šampiona Chelsea a nakonec i AC Milán.
Fanoušci Liverpoolu své miláčky nezatratili
Fanoušci Liverpoolu, pověstní svou oddaností, své miláčky nezatratili ani v bídných chvílích. O přestávce spustili hromový pokřik "Vyhrajeme 4:3" a o hodinu a půl později se jejich slova stala skutečností.
Gerrard vzdal hold čtyřiceti tisícovkám příznivcům, které do Istanbulu dorazily. "Na tenhle zápas šetřili týdny, měsíce. Jsou neskuteční. Tohle vítězství si zaslouží i oni," prohlásil záložník, jehož odchod z Liverpoolu byl na spadnutí. Po zápase jej ale vyloučil. "Jak bych po tomhle večeru a téhle sezoně mohl odejít? Když jsem si dal vlastní gól ve finále Ligového poháru, mnozí zpochybňovali mou oddanost. I proto jsem rád, že to dnes vyšlo," řekl.
Liga mistrů pamatuje dva případy, kdy se radoval tým, který prohrával 0:3. Brémy v roce 1993 porazily Anderlecht 5:3, když všechny góly nasázely za 23 minut, La Coruňa otočila duel s Paris St. Germain na 4:3 za 27 minut.
Dosud největším hrdinstvím bylo zvrátit dvougólové manko
Ve finále soutěže bylo dosud největším hrdinstvím zvrátit dvougólové manko. V prvním ročníku soutěže v roce 1956 se to povedlo Realu Madrid proti francouzské Remeši, o šest let později byl Real v opačné roli a uspěla Benfica Lisabon. Právě istanbulské finále se tomu z roku 1962 nejvíc přiblížilo, od tehdejší výhry Benfiky 5:3 nepadlo nikdy víc branek než ve středu.
Obrat zařídila anglicko-česko-španělská symbióza, kterou namíchal kouč Liverpoolu Rafael Benítez. Na hřišti měl každý z těchto států dva zástupce, a ti v tomto pořadí mazali náskok. Pro Beníteze to byl druhý triumf ve během roku. Podobně jako loni José Mourinho navázal i španělský kouč na rok starý úspěch v Poháru UEFA, v němž dovedl na vrchol Valencii.
Po zápase si snažil zachovat zdrženlivost. "Jestli je to můj nejlepší večer v životě? Možná po fotbalové stránce. Ale mám manželku, dvě děti a nejsem schopen takhle jednoduše říct, jestli to platí na celý život," uvedl Benítez. Mohl si už začít plánovat, jestli už v Istanbulu zajde do klenotnictví. Své ženě, která znovu předpověděla triumf jeho týmu, totiž dluží další hodinky.
Na hráče v Istanbulu dýchla historie
Nejen jemu ovšem vděčí Liverpool za to, že po 21 letech usedl na evropský trůn. Na hráče v Istanbulu dýchla historie a polský gólman Jerzy Dudek se prý nechal inspirovat svým předchůdcem v brance "Reds" Brucem Grobelaarem.
Ten ve vítězném finále v roce 1984 proti AS Řím rovněž při penaltách znervózňoval střelce všelijakými pohyby. "Jamie Carragher ke mě před penaltami přišel a řekl: 'Vzpomeň si na Grobelaara, co dělal, a dělej to samé'," líčil Dudek. Zimbabwský gólman popsal finále detailně ve své biografii, kterou si polský brankář kdysi s chutí přečetl.
Polský hrdina je přitom od svého příchodu na Anfield Road pod velkým tlakem a často neujde tvrdé kritice. "Jeho výkon při penaltách a to, jak zastavil Ševčenkovu střelu v posledních vteřinách zápasu, potvrdily, že je to dobrý gólman," uvedl Benítez.
Právě Ševčenko na Dudkovi vyhořel nejvíc. Vedle velké šance v závěru proti němu neuspěl ani při penaltě. "Kdybych měl takových příležitostí deset tisíc, vždycky by to byl gól, možná jsem dal příliš velkou ránu," přemítal kanonýr.
Selhali nejlepší tři penaltoví střelci AC Milán
Před dvěma lety přitom ukrajinský majitel Zlatého míče v páté sérii rozstřelu rozhodl o vítězství AC Milán nad Juventusem, teď naopak zpečetil jeho prohru. "Selhali naši nejlepší tři penaltoví střelci," posteskl si kouč Milána Carlo Ancelotti. Vedle Ševčenka neuspěli ani Serginho a Pirlo.
Hráči Milána jen stěží chápali, co se s nimi stalo. "Měli jsme pohár na cestě domů. Musím se na ten zápas podívat ještě jednou, protože nemám tušení, jak se to přihodilo. Jestli jsme byli tak špatní, nebo oni tak dobří," prohlásil Nizozemec Clarence Seedorf.
Kapitán Paolo Maldini už dobyl spoustu titulů, přesto i on marně hledal slova. "Nemohu to vysvětlit. V kariéře jsem měl pár zklamání, ale tohle patří k těm největším," porovnal.
Zápas se ani kouči Ancelottimu nehodnotil snadno. "Až na těch šest minut, pro které nemám logické vysvětlení, jsme hráli dobře. Myslím, že jsme měli vyhrát," uvedl.
Pohár Liverpoolu už nikdo nesebere
To by si možná přáli i lidé z UEFA. Ty nyní čeká dilema, jak naložit s právem Liverpoolu na obhajobu. "Reds" totiž skončili v anglické lize mimo první čtveřici, která postupuje do Ligy mistrů, a národní asociace už dříve rozhodla, že dá přednost čtvrtému Evertonu, i když Liverpool Ligu mistrů vyhraje.
Šéf výkonného výboru klubu Rick Parry po utkání požádal zástupce UEFA, aby jeho týmu umožnili titul obhajovat. "Měli bychom dostat šanci. Už kvůli takovýmhle zápasům," uvedl. Šéf UEFA Johansson a prezident FIFA Blatter mu předběžně slíbili, že se za klub přimluví. "Dává smysl, že by vítěz měl trofej obhajovat," přidal se Benítez.
Každopádně pohár, který Liverpool ve středu vyhrál, už mu nikdo nesebere. A to doslova. Protože to byl pátý triumf klubu v soutěži, má anglický právo na to si trofej nechat a vystavit ji ve své síni slávy.
