Článek
Přitom ještě ve třetí minutě nastavení balancoval jeho celek na pokraji finálové smrti. S městským rivalem po nepochopitelném úletu gólmana Casillase v závěru první půle prohrával a vše nasvědčovalo, že na vysněný desátý triumf bude čekat dál.
Jenže Real se osudu vzepřel. „Můžete tvrdit, že jsme měli v samém závěru štěstí a že jsem prostě šťastný člověk. Ale můžete mít také opačný pohled. Uznat, že jsme neztratili víru a bojovali až do konce," glosoval Ancelotti vyrovnávací trefu Sergia Ramose ve třetí minutě nastavení, která Bílému baletu zachránila finále. Duel šel do prodloužení, v němž už měl jasně navrch.
„Nejtěžší ze všeho bylo vyrovnat. Atlético velice dobře bránilo a nedopřávalo nám vůbec žádný prostor, i když jsme se snažili jeho defenzívu překonat všemi možnými způsoby. Soustavně jsem ale hráče nabádal, aby zůstali u naší hry, protože se určitě dočkáme," tvrdil Ancelotti, že neztratil víru ani na chvíli.
Věřil už od počátku
„Vyrovnání nás stálo hodně sil, ale jakmile jsme ho dosáhli, hra se úplně změnila. I proto, že jsme chtěli vyhrát víc než soupeř."
Od triumfu ve skotském Glasgowě v roce 2002 čekal Real na svou další velkou chvíli dlouhých dvanáct let, aby se o ni až Ancelotti postaral. Možná i proto, že od samého počátku věřil, že právě on je toho schopen.
„Když jsem hned první den přišel na San Bernabéu do Síně slávy, řekl jsem prezidentovi Florentino Perézovi, že ve sbírce trofejí jeden pohár chybí. A že bychom se měli snažit, abychom ho získali už v této sezóně," prozrazoval Ancelotti po vítězném finále, v němž jeho tým nakonec v prodloužení převálcoval Atlético 4:1.
„Cítil jsem velkou důvěru prezidenta i všech lidí v Realu, měl jsem klid na práci, a proto se nám společně podařilo trofej pro vítěze Ligy mistrů získat," dodal Ancelotti, který Ligu mistrů vyhrál jako trenér potřetí..
Dvakrát triumfoval s AC Milán, teď potřetí s Realem. Vyrovnal tak rekord legendárného Boba Paisleyho, jenž vyhrál někdejší Pohár mistrů evropských zemí s Liverpoolem rovněž třikrát.
