Článek
Nečekané vítězství Artmedie Bratislava 3:2 na hřišti FC Porto bylo dosavadní největší senzací Ligy mistrů. Věřil jste, že tam můžete něco uhrát?
Chtěli jsme hrát dobře zezadu a dál se uvidí. Když jsme po 40 minutách prohrávali 0:2, tak jsem si v duchu říkal, ať tady neuděláme ostudu...
A pak jste otočili zápas. Podcenil vás soupeř?
Asi trošku jo, pro Porto to musel být šok. Mysleli si, že si s námi za stavu 2:0 zahrají pohodový fotbálek. Moc lidí ten obrat určitě nečekalo.
V čem vidíte příčiny toho zvratu?
Že jsme se nepoložili a ve 45. minutě dali důležitý gól na 1:2. Pořád jsme žili, hráli jsme docela dobře vzadu a spoléhali na brejky. Ale i tak mělo Porto šance, skvěle si narážejí míč na jeden dotyk a než se člověk rozkouká, jsou před brankou. Hodně nás podržel gólman. Posledních sedm minut jsem sledoval z lavičky a byly to větší nervy než na hřišti. Pořád jsem koukal na hodiny.
Vy už jste v Portu vyhrál před čtyřmi lety se Spartou. Vzpomněl jste si na to?
Jasně, jediný gól dal Sionko a byl to podobný zápas. Taky jsme skoro celou dobu byli pod tlakem.
Stihli jste senzační výhru oslavit?
Hned po zápase jsme letěli do Bratislavy, takže jsme si dali ještě v Portugalsku na letišti pár piv. Dorazili jsme v pět ráno a odpoledne už byl regenerační trénink, takže nic velkého neproběhlo.
Dostal jste na mobil hodně gratulací?
Spíš mi psali kamarádi, že kvůli mě zahazovali tikety, že jsme jim shodili tutovku... Ale bylo to spíš ze srandy.
Můžete nyní uvažovat o postupu ze skupiny smrti, nebo zůstáváte na zemi?
Možné je všechno, ale musíme být realisti. Budeme si užívat každý zápas a zkusíme něco dokázat, i když kromě mě a Aleše Urbánka nemá nikdo z kluků s Ligou mistrů zkušenosti.
Cítíte sám na sobě, že jste po odchodu z Petrohradu fotbalově pookřál?
Určitě, našel jsem novou chuť do fotbalu, víc mě baví. V Zenitu jsem toho v poslední době moc nenahrál a změna mi jen prospěje. Mám z toho radost, dobře jsem do týmu zapadl a je tady fajn parta.
Dostanete se nyní častěji domů?
Aspoň jednou týdně. Když je volná dálnice, zvládnu to za dvě a půl hodiny. Z Petrohradu jsem létal do Čech jednou za tři měsíce. Teď v Bratislavě dostanu byt a rodina sem za mnou bude jezdit častěji.
