Rubriky:

Liga mistrů

Štěpánek vydělává milióny, ale bydlí v paneláku

6. června 2003 10:03 - PROSTĚJOV

Vylétl na tenisové nebe jako kometa. Český tenista Radek Štěpánek během roku opustil sedmou stovku světového žebříčku a zakotvil mezi nejlepšími padesáti hráči planety. Nyní už je známý a vydělává velké peníze. "Auto mám půjčené, bydlím v paneláku a všechno vrážím zpátky do tenisu," říká však sympatický hráč.

 

ČTK

Minulý týden jste na Grand Slamu v Paříži prohrál o pár míčků s Costou, který je teď už v semifinále. To asi docela zamrzí, ne?

Já už ten turnaj vůbec nesleduju...

Už jste si stačil pořádně uvědomit ten výkonnostní skok a posun v žebříčku? Z 627. místa na současné 47., to je přece docela výjimečná věc. Jak to, že ve čtyřiadvaceti letech přišel tak strmý vzestup?

Tenis je z osmdesáti procent hlava. V ní to člověk musí mít srovnané. Zbytek může natrénovat kdokoliv. Každý hráč přece může být na kurtu od rána do večera. Já jsem vždy tvrdě pracoval. A když nebylo nejlíp a viděl jsem, že to nestačí, makal jsem ještě víc. Člověku se však k takovému skoku musí sejít dohromady i jiné věci.

Jaké myslíte?

Musíte mít dobré lidi kolem sebe, pohodu doma. Mně dalo strašně moc i to, že jsem byl vedle Jirky Nováka. Trénoval jsem s ním a učil se. Je to zkrátka shoda okolností a já doufám, že tuhle velkou šanci, kterou jsem dostal, nepromarním a půjdu stále výš a výš.

Jak vysoko? S jakým umístěním budete spokojen třeba na konci sezóny?

Petr Korda říkal, že budu do třicítky, já se k tomu ovšem vůbec nehodlám vyjadřovat.

Ale on vám přece kdysi také řekl, když jste byl pětistý, že máte na to být padesátý a vy jste si myslel, že je blázen...

To je pravda.

Tehdy začala vaše úzká spolupráce, stal se vaším rádcem. Pořád s ním ještě vše konzultujete po telefonu?

Ten kontakt je stále prakticky dennodenní. Trenér Tomáš Krupa se mnou zase jezdí po turnajích, takže to takto propojuju a funguje to perfektně.

Vy na tu spolupráci s Kordou asi hodně dáte.

Hned po našem prvním telefonickém kontaktu jsem psychicky vyrostl o čtyřicet procent! Stačilo mi si s ním o všem popovídat a vnitřně mi to šíleně pomohlo. Jen to, že jsem věděl, že mi něco říká druhý hráč světa, který vyhrál grandslamový turnaj, mi stačilo. Mám v to strašnou důvěru.

A co váš několik let starý konflikt při extralize? Korda říkal, že vás chtěl zabít, když jste tam na něj něco hulákal. To musel být asi ostrý incident.

Já se k tomu nebudu vyjadřovat. On má svůj pohled a já také. Zůstane to mezi náma.

Když jste spolu hráli v zimě tréninkový zápas, tak Korda vyhrál. To on je pořád tolik dobrý?

Má to stále hrozně v pazouře. Škoda, že skončil tak brzo. Korda by byl ještě několik let přínosem pro český tenis.

Mluvil jste o psychice, ale letos jste prohrál docela dost pětisetových i třísetových utkání. Třeba při Davis Cupu, teď v Paříži a další. Není to právě v té psychice?

Jsou to spíše zkušenosti. O těch to je. V Davis Cupu jsem ovšem totálně dojel na emoce, to musím uznat. S Costou jsem na tom byl výborně fyzicky, ale taky to nevyšlo. Je to také o odvaze a o štěstí. Já věřím, že se to brzy zlomí. Důležité je na tyto porážky rychle zapomínat a to se mi snad bude i nadále dařit tak rychle jako doposud.

Jak dlouho vůbec člověku taková porážka leží v hlavě?

To záleží případ od případu. Ta Paříž byla asi největší zkušenost.

Teď hrajete v Prostějově turnaj Živnobanka Czech Open. To si asi užíváte, vždyť tady bydlíte, máte tu rodiče a přítelkyni...

Je to fajn se po dlouhý šňůře po světě ukázat doma. Cítím se zde uvolněně, hraju pro radost, rodiče mi fandí a přítelkyně vaří. Do našeho paneláku to mám chůzí čtyři minuty, přesně o 150 metrů dál než Jirka Novák. Doufám, že se tady před startem sezóny na trávě, která začne příští týden na turnaji v Halle, zdržím co nejdéle.

Těšíte se na trávu?

Jasně. Když jsem se jako kluk díval na televizi, tak mě nejvíc ze všech turnajů učaroval Wimbledon. Mám docela úctu k těm jejich tradicím. Hraje se mi na ní dobře, snad mám pro to cit. Ale já hraju rád na všech površích. Někomu se nelíbí to, nebo to. Ale to není můj případ.

Co vám ještě chybí, abyste stabilně porážel světové hráče jako třeba na Australian Open Kuertena?

Některé už porážím pravidelněji. Je to otázka zkušeností a třeba lépe provedených herních variant. Já vidím jako velké pozitivum spíš to, že jsem mockrát neprohrál v prvním kole. Nekoukám se na ostatní a tu svou kuličku valím před sebou dál.

Je znát, že jste si mezi tenisty vydobyl respekt?

Dávají se větší pozor, přeci jen jsem mezi ně vnikl rychle. Jsem na ně ale připravený.

Často se ukáže, že je daleko těžší se ve špičce udržet, než se do ní dostat. Nemáte z toho malinko obavy?

Tomu se snažím předcházet. Koncentruji se na svůj tenis a věci, které k tomu patří a vůbec nerozebírám, že jsem tam vlítnul a teď se tam musím udržet.

Kdy jste vůbec poprvé uvěřil tomu, že se tenisem můžete živit a být tak vysoko na žebříčku?

Táta mě k tomu vedl odmalička. Byly chvíle, kdy to bylo špatný, ale já jsem si to nepřipouštěl. Nenapadlo mě, že bych mohl skončit. Věřil jsem, že to, co dělám, má smysl. A teď jsem šťastný, že se to vyplnilo.

A díky úspěchům jste si už taky tenisem vydělal slušné peníze, na prize-money to za kariéru dělá bezmála milión dolarů. Jste teď třeba rozmařilý?

Ale kdepak. Ty peníze dávám zpátky do tenisu. Auto mám propůjčený a bydlíme v paneláku.

Ani žádný klukovský sen jste si nesplnil?

Opravdu zatím vůbec nic!

Ani neinvestujete?

Tak o tom vím kulový.

Jak je to s vašima očima? Prý vám lékaři našli takřka z ničeho nic čtyři dioptrie.

Já jsem měl na jednom oku jeden a čtvrt dioptrie a lékaři mi řekli, že už se to zhoršovat nebude. Jenže já to špatně pochopil a nezhoršuje se jen můj astigmatismus a dioptrie samozřejmě ano. Já to ale nijak nepociťoval. Až mě na turnaji v Miami Petr Korda řekl, že hraju nějak často rámem, že to není možný, a vzal mě k očaři. Tam jsem spadl na zadek. Na jednom oku jsem měl čtyři a na druhém dvě a tři čtvrtě...

Jak jste s tím vůbec mohl hrát? Natož vyhrávat? To jste viděl rychle letící míček?

Ale jo. Mám plusovou vadu a paní primářka mi říkala, že mladý člověk to dokáže zaostřit. Oční svaly se však třeba k večeru unavovaly a já viděl špatně. Teď už je to dobrý, už jsem si zvykl i na čočky, nevadí mi to. Jdu stále dopředu.

Viktor Nosek

Zrušit


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..