Článek
Nepřipadáte si, jako fotbalovým bohem vyvolený? Tři zápasy, a z toho dva vítězné. A to všechno po marasmu, v němž se reprezentace po dlouhé měsíce topila.
Možná nade mnou někdo ochrannou ruku drží. Co dělám, to mi vychází.
Čekal jste, že k národnímu týmu přijdete a budete tak úspěšný?
Nevěřil jsem, že to půjde tak rychle. Jenže co to je rychle?!
Co to tedy podle vás je?
Začátek je to dobrý, takže pravděpodobně jdeme správnou cestou. Jenže máme za sebou teprve tři zápasy. Teď ovšem budeme hrát o body se Slovenskem a pak přijde kvalifikace o EURO, která bude důležitá, neboť v ní chceme uspět.
Na Slováky ale můžete vyrukovat plni sebevědomí a víry, že na ně i podruhé máte a stejně jako v Trnavě je porazíte.
Sebevědomí ano, protože výhra v Polsku představuje velké povzbuzení před zápasem se Slováky. V žádném případě si ale nesmíme myslet, že jsme nahoře, že nad nás není a se Slovenskem si poradíme.
Něčeho podobného se snad obáváte?
Ani náhodou. Nikdo takový v mužstvu není. Mnou počínaje, hráči konče, skloňujeme pokoru. A to přesto, že věříme, že pondělní utkání zvládneme.
Proč ne, když progres ve hře a výkonech vašeho celku je patrný. Řečeno slovy vašich svěřenců - chaos panující za vašeho předchůdce Jarolíma zmizel a kompaktní, organizovaný a týmový výkon ho vystřídal.
Nechtěl bych toto téma cpát do nějaké konfrontace.
Nejde o konfrontaci, ale o konstatování.
Od začátku jsme věděli, že organizaci hry musíme zlepšit, protože bez ní nejde uspět a vyhrávat. Začíná to od obranné fáze, která už funguje, a postupuje dál. Dostáváme se do toho.
Po krocích nebo krůčcích?
Krůček po krůčku, ale nahoru jdeme.
Pochopitelně, když jste dokázal změnit i atmosféru, kterou si najednou hráči pochvalují.
Nechci o ní pořád mluvit. Bez ní to nejde, ale jen s ní také ne.
Je ale základem...
Základem, ale kluci musí každý zápas na hřišti odpracovat a odmakat.
Daří se to.
Vnímám spoustu výborných věcí, které zápas s Polskem nabídl, ale vím i o nedostatcích, které chceme a musíme postupně odstraňovat. Důležité přitom je charakter týmu. A ten je dobrý, to cítím.
Nejspíš i proto, že věčně nezkoušíte, neexperimentujete, neobměňujete nominaci, netočíte v jednom kuse se sestavou. V porovnání se zápasem na Ukrajině jste ve složení týmu udělal v Polsku jen dvě změny, i když šlo o přípravu.
Ale také o mezistátní zápas, v němž mi šlo o kvalitu hry a výsledek.
O stabilizaci sestavy a sázku na vaše vyvolené, o nichž začíná být jasno, snad ne?
Nepředbíhal bych. Těžko ale budeme mít šestnáct či dokonce dvacet hráčů, z nichž bych vybíral a skládal sestavu.
Zdá se, že jich tolik nepotřebujete.
Proto jsme šli do utkání s Polskem s tím, že ve srovnání se zápasem na Ukrajině uděláme co nejméně změn. Přitom bylo plus, že jsme mohli dát šanci i dalším hráčům, které jsme chtěli vidět. Kalasovi, Daridovi...
Ale základní jedenáctka vám už vykrystalizovala. A to jste k tomu potřeboval jen dva zápasy.
Důležité je trefit se do výběru hráčů a přitom věřit, že konkurence bude pořád stoupat a vybírat budeme z ještě většího počtu.
Což ovšem není případ pondělní konfrontace se Slovenskem. Před ní už máte nejspíš jasno, že zase vsadíte na své vyvolené.
Z osmdesáti, devadesáti procent. Ale stoprocentně ještě rozhodnutý nejsem.
