Článek
Podruhé v kariéře jste s týmem Bordeaux získal francouzský Ligový pohár, jaký je to pocit?
Zvláštní. Sobotní finále proti Lyonu jsem proseděl na lavičce Bordeaux, takže se to s pocity před devíti lety v Lens nedá srovnat. Teď jsem si ani nekopl, což mě hodně mrzí.
To nejste ještě úplně fit?
Ale jsem, jenže nehraji. Už počtvrté mě trenér neposlal na trávník ani na minutu. Přitom v to měsíc doufám. Dokonce jsem si říkal, že kdybych něco odehrál, třeba bych se vešel trenéru Brücknerovi do nominace, přece jen byla na dvojzápas s Německem a Kyprem širší. Jenže já neměl šanci mu ukázat, že jsem v pořádku a hraji.
Třeba to bylo vzhledem k výsledkům a událostem lepší...
Tak to neberu. Rád bych se do reprezentace vrátil. Ve Francii je na programu v lize ještě devět kol. Cílem Bordeaux je nejhůře třetí místo. Snad ještě dostanu šanci a vybojuji si nominaci na zápas ve Walesu.
Vraťme se k sobotnímu finále, hrál jste proti Milanu Barošovi. Mluvili jste spolu?
Samozřejmě už před zápasem. Říkal jsem mu, že má smůlu, ať si uvědomí, jak je to se mnou a s poháry. Předpověděl jsem, že vyhraje Bordeaux, tedy spíš to bylo moje přání. Lyon byl lepší. V první půli měl tlak i šance. Ve druhé jsme hru vyrovnali, ale poprvé jsme se trefili mezi tyče po rohovém kopu dvě minuty před koncem a byl z toho vítězný gól. Já Baryho varoval a on tomu nechtěl uvěřit. Řekl, že kdybych nastoupil, ať neudělám to, co ve finále Ligy mistrů v Istanbulu, kde jsem dal AC Milán za Liverpool kontaktní gól na 2:3 a v rozstřelu proměnil rozhodující penaltu. V sobotu sedělo štístko na lavičce Bordeaux.
Zahrál si alespoň on?
Přišel asi dvacet minut před koncem. Měl jednu šanci, jenže sudí mu pískl ruku, která asi nebyla. Milan hrál tentokrát na špatné straně. Určitě ale získá svůj první mistrovský titul.
