Článek
Ve čtvrtek jste oslavil 34. narozeniny a určitě vám hodně lidí přálo především zdraví, jak jste na tom momentálně?
Dobře. Od ledna jsem až na nějaké drobnosti a virózy fit, ale v Bordeuax nehraju.
Řekl vám trenér proč?
Neřekl, takže důvod vůbec nevím. Je to bída, na začátku roku jsem odehrál nějaké minuty v lize, dva zápasy v Poháru UEFA, dva ve Francouzském poháru a to bylo vše. Od března už jen sedím na lavičce nebo na tribuně. Na tréninku makám, ale na hřiště se nedostanu, abych ukázal, že jsem v pořádku.
Kdy vám v Bordeaux končí smlouva?
Letos v červnu. Ten konec se mi ale nelíbí. Je divný...
Zůstanete v klubu, nebo půjdete jinam?
Jednal jsem s vedením. Proč ale zůstávat, když nehraju, a to ani pár minut. Mám nějaké nabídky z nejvyšší francouzské soutěže, ale počkám na skončení sezóny. Ve Francii se chystá hodně změn na trenérských postech. Musím vše důkladně zvážit.
Takový závěr kariéry jste si asi nepředstavoval…
Je mi čtyřiatřicet let a je pravda, že jsem si poslední měsíce představoval jinak. Tři roky jsem z velké části promarodil. Když jsem měl zraněné koleno, vypadalo to nějaký čas na konec kariéry. Vrátil jsem se a zase hrál. Ten sval, s nímž jsem měl problémy od února minulého roku, vypadal nejdřív tak na týdenní absenci. A byl z toho rok...
Přemýšlíte, co dál?
Hodně o tom přemýšlím. Možná se vrátím domů nebo i ukončím kariéru. Opravdu nevím, uvidím, jak se všechno kolem mne vyvine. Zajímavé nabídky budu hodně zvažovat.
Říkáte, že se možná vrátíte domů. Před časem jste se netajil obdivem k Bohemians 1905...
To určitě. Dělají to perfektně, mají skvělé fanoušky. Z toho klubu dýchá život, což se mi líbí. Ale když postoupí do první ligy, třeba by mě nechtěli...
Slavia by vás nelákala?
Právě že se ozvala. Tohle je velké dilema. Ale já fakt nejsem rozhodnutý, co bude.
Ani o tom konci...
Ne, to je to poslední. Ještě chci kopat, ale ani ten konec už teď nemohu úplně vyloučit, i když cítím, že pořád ještě mohu hrát a chuť mi nechybí. Cítím se fyzicky dobře, ale psychicky mě sráží, že nehraju.
Reprezentaci považujete za uzavřenou kapitolu?
To je těžké... Nechci říkat, že ano. Kdybych pravidelně hrál a trenér mě povolal, hned bych přijel. Jenže nehraju. Za národní mužstvo jsem hrál naposledy v listopadu 2005 baráž s Nory o mistrovství světa. Tam jsem se už kvůli zranění nedostal, což mě navždy bude mrzet.
Jinak ale můžete mluvit o nádherném fotbalovém životě…
Určitě převažují krásné vzpomínky. Na evropské stříbro s reprezentací v Anglii, bronz v Portugalsku. Tituly se Slavií a ve Francii, poháry s Liverpoolem, včetně Ligy mistrů... Já ale ještě nechci žít jen ze vzpomínek, pořád chci hrát.
Když jste se díval na středeční finále Ligy mistrů, svrběly vás nohy?
Jasně! Říkal jsem si, že bych finále ještě zvládl. Nakonec jsem byl smutný, protože Liverpool prohrál. Zbytečně faulovali před prvním gólem a ten byl navíc z jejich pohledu smolný. Za stavu 0:1 jsem věřil, že by to mohl Liverpool otočit, jenže po další chybě dostal druhou branku a snížení už přišlo pozdě. Škoda.
Takže jste Markovi Jankulovskému pohár nepřál?
Jemu ano. Je třetím českým fotbalistou, který trofej získal, ale Morava teď vede 2:1, Milan Baroš je také Moravák, oba hráli za Baník.
Kdo z Čechů by mohl vyrovnat?
Petr Čech s Chelsea nebo Tomáš Rosický s Arsenalem. Jejich kluby mohou Ligu mistrů vyhrát třeba už příští rok.
V sobotu končí francouzská nejvyšší soutěž. Kde budete trávit dovolenou?
Pojedu hned domů, a dokud nebudu mít jasno, co se mnou bude, zůstanu v Česku, kde jsem nebyl od loňského srpna. Tak dlouhou pauzu jsem doma ještě nikdy neměl. Možná později vyrazíme k moři, ale nic naplánovaného nemám. Chystáme se i na nějaké golfové turnaje s Pavlem Nedvědem. Určitě se nudit nebudu a věřím, že nová sezóna bude lepší a ještě dokážu, že fotbal hrát umím.
