Rubriky:

Francie

Koller: Chytly mě lyže, golf si nechám na důchod

24. ledna 2011 13:27

Chystal se pro lístky do cirkusu, aby mohl vyrazit s dcerkami za zábavou. A pochvaloval si seriál Okresní přebor, který na podzim bedlivě sledoval. „Hlavně díl s Ivanem Trojanem byl parádní,“ vykládal fotbalový útočník Jan Koller v Monte Carlu, kde nyní žije a v nedalekém Cannes válčí v třetí francouzské lize.

 

www.ascannes.info

Užíváte si působení v nižší soutěži? Neodešel jste z vrcholné scény předčasně?

Po ukončení angažmá v ruské Samaře jsem uvažoval o návratu do Čech. Pak jsme se ale s manželkou domluvili, že ještě zůstaneme žít v Monaku. A jsem moc spokojený. Můj fotbalový podzim je krásný. Nic mi nechybí.

Dokážete si představit, že byste jen lenošil a dopřál si delší volno?

Určitě bych se nudil. Však už jsem se také s vedením Cannes domluvil, že ještě rok po této sezóně budu hrát. Cítím se dobře, mám velkou chuť. Klub chce postoupit do druhé ligy, což mě hodně motivuje. Šlo by o velký úspěch. Momentálně jsme na čtvrté pozici, postupují tři. Já jsem dal jedenáct gólů, jsem nejlepším střelcem soutěže. Nemám jediný důvod si stěžovat.

Co vás stále žene do dalších tréninků?

Našel jsem si klub, který mi maximálně vyhovuje a mám mu pořád co dát. Je to lepší, než kdybych byl někde v první lize a seděl na lavičce nebo na tribuně. Mám rád, když jsem důležitý článek týmu. Pak mám větší chuť do práce, do tréninku.

Platíte v Cannes za hvězdu, na niž hledí spoluhráči s úctou a drží si odstup?

V létě Cannes postavilo nové mužstvo. Zůstali jen čtyři hráči. Ze začátku sezóny noví kluci určitý odstup měli, ale brzy zjistili, že jsem normální. Dělají si legraci i ze mě. Spíše by mě mrzelo, kdyby se drželi stranou a nepřijali mě. Cítím se mezi kluky mladší. Mám s nimi z fotbalu radost a baví mě to.

Jak na vás hledí lidé v ulicích v Monte Carlu? Sledují ještě kroky bývalé hvězdy místního klubu a české reprezentace?

Kdepak. Mám klid, což mi vyhovuje. V sezóně jsou tady turisté, ti při setkání vědí, na koho narazili. Ale jinak jsou v ulicích většinou jen bankéři nebo zase starší lidé. Spíše ve Francii mě teď fanoušci poznávají, když hraji v Cannes. Tam je o fotbal větší zájem.

Už se považujete v Monte Carlu za starousedlíka?

Pomalu ano. Máme tu známé, kteří jsou zde dlouho a pracují v Monte Carlu. Je tu šest holek a dva kluci z Česka i Slovenska. Máme takovou československou komunitu, což je fajn. Menší Kateřina začala chodit do školky, Hedvika do školy. Ta umí francouzsky nejlépe z rodiny. Bydlení tady zůstane naší alternativou. Vrátit do Čech se můžeme vždycky.

Máte i přes pokračující fotbalové povinnosti dostatek času na rodinu?

Teď je to dobré. Odpadly evropské poháry i reprezentace. Trénink máme dopoledne, ještě před ním odvezu holky do školy a do školky. Tam jsou do půl páté. Moc si užívám, že s nimi mohu trávit více času. Navíc většinou hrajeme v pátek a víkendy máme volné. Takže vyrážíme na výlety, v létě na pláž, v zimě lyžovat.

Vážně je starší dcerka tak dlouho ve škole?

Mají to hodně náročné. V Čechách chodí prvňáci do dvanácti hodin, tady sice začínají v devět, ale jedou do půl páté čtyři dny v týdnu. Jen ve středu mají do půl dvanácté.

O touze po lyžování jste mluvil už při působení před lety v Belgii…

Osmnáct let jsem na lyžích nestál. Nebyl prostě čas. A taky jsem se bál, abych se nezranil. Ale teď mě to chytlo, moc mě sjezdovky baví. Máme v dosahu sta kilometrů v Savojských Alpách šest středisek. Oblíbili jsme si Auron.

Kde jste se učil lyžovat?

Jsem samouk, mě naučila vesnice. Tam jsme se zvládli naučit bruslit, lyžovat, hrát fotbal. Dělali jsme všechny sporty. Jezdili jsme na Zadov nebo na Churáňov. Ráno se autobusem vyrazilo a večer zase jelo zpět. Taky jsme měli kolem vsi kopce, kam jsme chodili lyžovat.

Stane se někdy, že by sníh napadl přímo v Monte Carlu?

Minulý rok po patnácti letech. Vydržel den a půl na pláži, což je podle starousedlíků skutečně mimořádné. Letos zatím ne.

Plníte si sny a plány, na které jste neměl čas během kariéry?

Jo. Asi především ty hory. Ale jezdíme jen na den. Na delší dobu jsem zatím nevyrazil. Ráno tam, večer zpátky. Taky chodím pravidelně na tenis. Alespoň jednou v týdnu. S kamarádem Jardy Plašila, který tu se mnou hrál a teď je v Bordeaux. Máme bilanci za celý rok, abychom věděli, kdo je lepší. Ale i v tomhle platí, že jsem samouk. Žádného trenéra jsem neměl.

Berete s sebou na hory i dcery? Učíte starší dceru Hedviku lyžovat sám?

Minulý rok chodila do školičky. Letos už jezdí se mnou na svahu. Je hodně učenlivá. A taky chodíme bruslit na kluziště u pláže v Monte Carlu. A jednou týdně hraje tenis. Vedeme ji ke sportu. Příští rok snad už začne i mladší Kačenka.

Chybí vám vlastně něco v Monte Carlu?

Hokej! Mám ho moc rád. Asi nejvíce ze všech sportů, kterým se věnuji rekreačně. Po sezóně na podzim vždy všichni fotbalisté chodí na tradiční zápasy, ale tady to nejde. A vlastně taky sušenky. Mily a tatranky si vozíme pokaždé, když vyrazíme domů za babičkami.

Vždy jste se stavěl rezervovaně ke golfu. Už jste sportu na greenech přišel na chuť?

Ne. Nezačal jsem. Ten si nechávám na důchod. Pak začnu hrát golf a šachy. Na ty ale moc nejsem, takže mi zůstane jen ten golf. Teď se věnuji aktivnějším sportům. Takže to nechávám, až nebudu moc běhat.

Zatím jste zdravotně v pohodě?

Ano. To dělá podnebí. V Monte Carlu je pořád teplo, žádná zima, netrénuje se na sněhu. Moře pomáhá na regeneraci. To je asi hlavní důvod. Já se chodím máčet do vln už v březnu.

Takže jde spíše o otužování než koupání.

To je pravda. Když je moře hodně ledové, stoupnu si jen po kolena. Ale nohám prospívá slaná voda. Když je dobré léto, tak se dá ještě i v říjnu koupat. I děti se mnou byly v moři takhle pozdě.

Nepořídíte dcerkám brášku?

Ne. Protože bychom určitě měli třetí holku… Dvě holky stačí, mám z nich obrovskou radost.

Radek Malina (Monte Carlo), Právo

Zrušit


Časová osa: Francie

Filtr článků - Francie


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..