Článek
Až tak úplně pravdu nemají, neboť náš fotbal zažívá obdobné blamáže častěji. Minimálně jednou za čtvrtstoletí.
Před šestadvaceti lety v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 1984 totiž musela tehdy ještě společná československá reprezentace spolknout podobně hořkou lekci.
Na bratislavském Tehelnom poli vedla nad Švédskem ještě dvě minuty před koncem 2:0 a beznadějně vyprodané ochozy slavily výhru. Jenže Skandinávci v onom říjnovém podvečeru v posledních dvou minutách dvakrát udeřili, vyrovnali a ztracený bod pak Havránkovu týmu v konečných účtech kvalifikační skupiny scházel.
„Byli jsme z toho dlouho v šoku. Trenér Italů Enzo Bearzot zrovna tak. Přijel se jako kouč squadry, která byla jedním z našich soupeřů v kvalifikační skupině, na utkání podívat a čtvrthodiny před koncem odešel ze stadiónu s tím, že se stejně už nic nestane a že potřebuje stihnout letadlo. Když mu volali na vídeňské letiště, že Švédové dali v posledních dvou minutách dva góly a uhráli remízu, myslel si, že si z něho utahují,“ vzpomíná pětaosmdesátiletý kouč František Havránek na šok, jaký během své trenérské kariéry nezažil.
| Zápas Česko vs. Turecko na Sport.cz | |
| REFERÁT | Čeští fotbalisté darovali čtvrtfinále Turkům |
| ON-LINE | Česko vs. Turecko |
| BRÜCKNER | Závěr zápasu? Totální kolaps! |
| KOLLER | Loučení s reprezentací si představoval jinak |
| EXPERTI | Nároďák si asi myslel, že už se nic nemůže stát |
| OHLASY | Výbuch, píše o vyřazení český tisk |
„Tehdy to bylo o to krutější, že se žádné minuty nenastavovaly a naplněním devadesáté minuty zápas prostě končil. Jingblad nám dal v 88. minutě jeden gól, Eriksson přidal za necelou minutu druhý a my už neměli šanci s výsledkem něco udělat,“ vybavuje si osudový zvrat odehrávající se v říjnu roku 1982 u Dunaje tehdejší kapitán československé reprezentace Jan Fiala.
„Bylo to kruté, ale své kluky jsem musel omluvit. Po propadáku na mistrovství světa ve Španělsku jsem totiž dával dohromady úplně nové reprezentační mužstvo, v němž spousta hráčů neměla vůbec žádné mezinárodní zkušenosti. Vždyť třeba Luhový, Ondra či Brezík hráli za národní mužstvo vůbec poprvé. Dalo se proto pochopit, že zkolabovali, zato kolaps současné české reprezentace v neděli v Ženevě nechápu vůbec,“ neskrýval svůj údiv František Havránek.
