Brückner: Chtěl bych okusit nesnesitelnou lehkost bytí

Že přijdu pozdě na snídani, že jsem pozdě vstal... Ale samozřejmě jsem pořád myslel na zápas, to máte v hlavě pořád.

Fotbal není krutý, ale nádherný. Kruté porážky a nádherná vítězství k sobě patří.

K moři určitě ne. Musím začít trošku jinak. S ohledem na věk i na to, že dělat pětatřicet roků hlavního trenéra je hodně náročné. Odpočinu si a pak si musím najít nějakou práci, která mě zase uspokojí. Ale přesně ještě nevím.

Teď se absolutně bráním nějakým úvahám, podnětům a nabídkám. Již dříve jsem řekl, že s reprezentací končím. A jestli budu nějakým způsobem spolupracovat třeba v metodické komisi nebo dělat něco pro trenéry, tak to třeba později zvážím.

Chtěl bych okusit nesnesitelnou lehkost bytí a uvidím, co to se mnou udělá... Já se ještě opravdu nezabýval myšlenkou ani podnětem, co budu dál dělat dál.

Já vždycky říkal, že musím umět přijmout vítězství, abych mohl umět prohrát. Já nikdy nebyl v nějaké euforii: velká vítězství jsem neoslavoval, proto pro mě bylo lehčí vyrovnat se s porážkou.

To si hlídám, nedávám emoce příliš najevo. V trenérské branži zažijete velká vítězství i velké porážky a hrana mezi nimi je často minimální. Ale pokud to mám říci obecně, tak těch dvanáct let, co jsem prožil u áčka nebo jednadvacítky, byly krásné roky.

Bylo mi blbě, co jiného mám říct. Snažil jsem se koučovat, nabádal jsem hráče, ať postaví obranu výše, ať si dávají pozor hlavně na té levé straně. Ale tomu druhému gólu, co jsme dostali, já jako trenér nezabráním žádným způsobem.

To se musíte zeptat jich. U mě jste před zápasem nikdy neslyšeli, že jdu vyhrát tolik a tolik. Spíš jsem vždycky dával jen skromná prohlášení a snažil jsem být neskromný na hřišti.

Celkově určitě. Výsledky jsou alfa a omega všeho. A nikdo se nebude ptát, že jsme za stavu 1:1 v zápase s Portugalskem měli šance, když jsme pak prohráli.

Já ho kondičně nepřipravuji, za čtyři dny na soustředění v Bad Kleinkirchheimu to nejde. Konzultoval jsem tuto věc s řadou odborníků a připravil jsem hráče tak, aby odpadla únava a trochu oživili organismus. Ono je navíc to slovo kondice trošku relativní. Podle mě jsou kondičně nejlépe připraveným týmem na tomto turnaji Chorvaté. A proti Rakušanům bránili 45 minut na malém vápně. V anglické lize to někdy dělá i Chelsea. A že by na tom její hráči byli kondičně špatně?

Každý zápas měl své specifikum. V tom prvním proti Švýcarsku jsme chtěli hrát na výsledek, abychom si vytvořili dobré vstupní podmínky. Vím, že výkon nebyl dokonalý, měli jste tam rezervy a zápas jsme zvládli i s jistou dávkou štěstí.

Museli jsme hrát s otevřenějším hledím. Hráli jsme s vysoko postavenou obranou, s dobrý presinkem, chtěli jsme jít víc do rychlosti přes Baroše. Ale opět jsme se nevyhnuli našemu problému, který nás pronásleduje, když se soupeř v jistých fázích herně prosazuje: že nedokážeme odolat, jako to zvládají jiná mužstva. Třeba Chelsea někdy brání až na malém vápně. Portugalci byli ale celkově lepší, to se musí přiznat.

Zvolil jsem zase jinou taktiku. Postavili jsme Jendu Kollera, jednoduše jsme přenášeli hru. První poločas jsme měli pod kontrolou, soupeř těžko reagoval, neměl šance. Po slabším úvodu druhé půle jsme se vymanili z tlaku, dali jsme z rychlé akce gól a vypadalo to, že budeme mít zápas pod kontrolou. Bohužel, fotbal někdy bývá i takový, že se vám během chvíle vše zbortí.

Ano, ten soupeře postavil na nohy. U nás tam byla nedobrá hra v obranné činnosti, bylo to hodně děravé. Pak přišla chyba, kolaps a třetí gól.