Článek
„Lidičky, neumíte si představit, jak se mi ulevilo, když jsem včera odhodil po šesti nedělích berle,“ jásal Rosický nad pozitivním vývojem své rekonvalescence. Šest týdnů od operace musel na operované noze nosit ortézu a bez berlí nesměl ani na krok. „To teď skončilo, berle a ortéza leží doma v komoře. Je to snad už minulost. Stejně jako EURO 2008 pro český mančaft. K němu se mi ani nechce vracet. Na obojí se mi nebude dobře vzpomínat,“ líčil sedmadvacetiletý středopolař.
Rosického první pocity na „vlastních nohách“ nicméně měly daleko k ideálu. „Žádná sláva, ale chodím. Opatrně pajdám, zvykám si. Koleno je po delší nehybnosti tuhé, ohýbá se asi stejně ‘dobře‘ jako tlustý kabel vysokého napětí. Ale to se podá. Možná bych teď mohl už jezdit i na koloběžce, na levačce bych to ustál,“ vyprávěl s nadsázkou odchovanec pražské Sparty.
Potkal staré známé
Období po operaci jej vrátilo do světa, který už dlouho nepoznal. „Postupně se otupil ten stres z toho, že nemůžu hrát. Zvykl jsem si spát do desíti hodin. Naše kokršpanělka Jessy byla šťastná jako blecha, že jsem pořád doma. Užil jsem kamarádů a známých, na které jsem dlouho neměl čas a některé jsem neviděl i několik let. Byl jsem jako normální kluk na dvou koncertech, v Edenu na Metallice, tu zbožňuju, a v pátek v Brandýse nad Labem na koncertu skupiny Tři sestry,“ popsal kratochvíle ze života rekonvalescenta.
Nyní jej však čeká návrat do Anglie a zahájení rehabilitace pod vedením lékařů Arsenalu. „Dlouho jsem takové zvláštní období nezažil. To teď všechno končí. V Londýně mě čeká už náročnější rehabilitační program. Nevím jaký, ale budu už konečně něco dělat, specialisté pracující pro Arsenal už to určitě mají dobře vymyšlené. Budu zase fotbalista,“ uzavřel Rosický.
