Článek
Marku, už téměř sedm let působíte v Itálii. Jak moc vás tato doba na Apeninském poloostrově změnila?
Člověk se domů dostane, když nepočítám národní tým, vlastně jen na Vánoce a v létě. Poznal jsem nový život, novou kulturu a Itálie je mi za tu dobu hodně blízká.
Působil jste v Neapoli, poté v Udine a momentálně jste druhým rokem v Miláně. Které město je nejlepší pro život?
Neapol byla krásná. Je tam moře, z hlediska klimatu ideální. Ale fanoušci byli hodně divocí, mají obrovský zájem o fotbal. Hráče zná každý od malých dětí až po staré lidi. Člověk neměl klid. Když to vezmu z rodinného pohledu, tak nejlépe nám bylo v Udine. Je to malé městečko, kde jsme se cítili jako doma. Milán je obrovské město a není tolik krásné.
Takže vám místo současného působiště k srdci nepřirostlo?
Z hlediska fotbalu je to maximum. Jde o jeden z nejlepších klubů, hraju Ligu mistrů a těžké zápasy v Serii A. Ale město jako takové se nám nelíbí... Tam není moc klidných míst, navíc málo zeleně. Pro děti není optimální.
Kontrakt v AC Milán máte do roku 2011. Pokud ho dodržíte, budete v Itálii jedenáct let. Neuvažoval jste, že se v zemi usadíte?
Ne, vrátím se domů. A doma jsem v Česku! Těch jedenáct let, to je strašně moc. Obě dcery vyrostou v Itálii, ale určitě se vrátíme.
Necítíte se však přece jen po sedmi nepřetržitých letech už více Italem?
Je pravda, že jsem si hodně zvykl na ten jejich život. V Itálii je dobré počasí, dobré jídlo, tamní lidé jsou hodně příjemní. Italové člověka berou, smějí se, mají pohodovou náturu. K tomu mám blízko, tamní mentalita se mi líbí. Ale jako Ital se necítím.
Co je na životě v Itálii nejlepší?
Líbí se mi ta pohoda. Není tam žádný stres a napětí jako v Česku. Jsou vážně pořád dobře naladění. To je vlastnost, kterou na Italech velmi oceňuji.
Je po té době představitelné, že byste za fotbalem odešel do jiné země?
Na sto procent z Itálie neodejdu. Je tam spokojena celá rodina. Anglie, Francie či Německo mě nelákají. Líbilo se mi vždy fotbalové Španělsko, ale já bych neměnil. Kvůli rodině nechci odejít. Maximálně do jiného klubu v Itálii.
Mladší dceři Kristýnce budou teprve dva roky, starší Karolína však oslaví na podzim desáté narozeniny. Mluví dobře česky?
Karolíně byly dva roky, když jsme šli do Neapole. Samozřejmě je to složité. Je celý den v italské škole, má italské kamarádky. Přemýšlí v italštině. Ale česky mluví výborně.
Jak velký problém nastane pro dcery v okamžiku návratu do Česka?
Pro starší to bude změna. Chtěl bych smlouvu dodržet, takže při návratu jí bude čtrnáct let. Celé mládí prožije v Itálii. U Kristýnky to bude jednodušší. Naskočí do školy v Česku.
Nemrzí vás, že nemáte pokračovatele fotbalového rodu?
Nevím proč, ale vždy jsem chtěl dvě holčičky. Všichni říkají, že bych si měl pořídit kluka, ale to se přece nedá plánovat. Jsme šťastní za současný stav. Ale tím nevylučuji, že někdy v budoucnu ještě budeme mít třetí dítě...
Rozmazlujete své dcery?
Často jsem čtyři dny v týdnu pryč. Takže holky tolik nevidím a občas k tomu rozmazlování dojde. Takže doma je přísnější manželka, má zavedený určitý řád.
Posteskne si starší dcera, že trávíte málo času doma?
Ano, občas mi to vyčítá. Když jsem čtyři dny v týdnu pryč, rodina na to doplácí. Víkendy neznáme. Stává se často, že moje nepřítomnost Karolínce vadí. Posteskne si, že jsem málo doma. Už se chtěla i vrátit domů do Česka. Stýská se jí po babičkách, po dědečkovi. Není jednoduché jí to vysvětlit. Proto veškerý volný čas trávím s rodinou. Vím, že jsem hodně času dětem i manželce ukradl cestováním za fotbalem. Snažím se jim proto maximálně věnovat. Věřím, že budu mít šanci jim vše jednou vynahradit.
Vlastní koníčky tedy nemáte?
Ne, už tak mám málo času. Vážně se věnuji rodině. Každý den vozím dceru do školy, hodně pomáhám doma.
A vedete dcery ke sportu?
Karolína hraje třikrát týdně tenis. Moc ji baví. Sport je dobrá cesta, aby děti neměly prostor na nějaké lumpárny. Takže se budu snažit k němu nasměrovat i mladší Kristýnku.
Pouštíte se do tenisových bojů s dcerou?
V týdnu nemám moc času se na ni dívat. Ale během dovolené si pinkáme pravidelně. Není to žádný zápas. Chci hlavně být s ní, máme z toho radost oba. Jsem rád, že se snaží. Trenéři jsou s ní spokojení. Mohla by to jednou někam dotáhnout. Možná zdědila sportovní talent po mně. Navíc je vysoká, což může být v tenise výhoda. Teď bude záležet na ní. A také na štěstí.
Itálie je centrem módy. Zasáhla vás země vašeho působiště i z tohoto pohledu?
Z doby, kdy jsem šel z Ostravy do Neapole, bych v šatníku žádné oblečení rozhodně nenašel... Ale myslím, že je pochopitelné, že se řídím módou, která je momentálně v trendu.
Hlídá se v kabině AC Milán způsob oblečení hodně?
Jsou hráči, kteří si to hlídají sami. Jiní zase chodí v klubových teplákových soupravách, třeba Gattuso prakticky celé dva roky, co jsem v klubu. Rozhodně nemáme ramínko hanby tak jako u Tomáše Ujfalušiho ve Fiorentině.
Mnozí z vašich klubových či reprezentačních spoluhráčů se vrhli na podnikání. Inspiroval jste se některým z nich?
Na investování jsem hodně opatrný. Sice znám v Itálii hodně lidí, ale už třikrát jsem měnil prostředí, takže tam rozhodně investovat nehodlám. Do budoucna bych o tom asi uvažovat měl, ale teď se soustředím hlavně na fotbal. Uvidí se po kariéře.
Tu v sobotu obohatíte o kvalifikační zápas mistrovství Evropy s Německem. V jaké roli vstoupí český tým do tohoto prestižního utkání?
Soupeř má super mužstvo. Ale my jsme momentálně všichni v herní pohodě, nikdo nám nechybí. Můžeme Němce potrápit, když půjde všechno dobře, tak i porazit. Šance jsou vyrovnané. Myslím, že i při absenci Kloseho v týmu hostí nás obránce čeká hodně těžká práce. Výhodou může být, že na hrotu máme velmi kvalitní hráče, kteří mají formu.
