Článek
Narodil se ve městě Görlitz v tehdejší Německé demokratické republice, ale když mu byl necelý rok, přestěhovali se rodiče do Karl-Marx-Stadtu, dnešního Chemnitzu. Do západního Německa se poprvé podíval až pár dní po pádu berlínské zdi. To mu bylo třináct let. „Nic moc jsme tam nekupovali, spíš jsme se jen dívali,“ vzpomíná s odstupem času. „Ale doba, v níž jsem vyrůstal, nebyla špatná. Byli jsme poslední generací bez počítačů, jedinou naší zábavou byl fotbal,“ tvrdí Ballack.
Jako každý občan tehdejší NDR měl ve škole povinnou ruštinu. Sice se ji učil jen pár let, ale stačí to prý na to, aby si s majitelem Chelsea Romanem Abramovičem popovídal rusky. Jako mladý fotbalista nikdy neobdivoval Klinsmanna, Matthäuse nebo Völlera. „Byli to skvělí hráči, ale můj idol byl Rico Steinmann,“ podotýká na adresu někdejšího reprezentanta NDR. Ballack začínal kariéru jako stoper, přesto byl v žákovských kategoriích z tohoto postu schopen dát i třicet gólů za sezónu. „Okamžitě mi připomněl Franze Beckenbauera,“ říká Reinhard Häfner, někdejší kouč Chemnitzu.
Začátky v Kaiserslauternu
Do velkého fotbalu vtrhl v Kaiserslauternu, kam si ho v létě 1997 přivedl jako dvacetiletého tehdejší kouč Otto Rehhagel. Počítal, že nahradí na postu libera českého internacionála Miroslava Kadlece. Začátky neměl lehké, Rehhagel ho držel zkrátka. Když si postupně vybojoval místo, hrál v obraně. Až po nějaké době z něj kouč udělal defenzívního záložníka místo bývalého reprezentanta Brehmeho, který ukončil kariéru.
Kluboví bossové brzy poznali, že jim v týmu roste hvězda, a chtěli prodloužit smlouvu, která Ballackovi končila až za rok a půl. On odmítl. „Trenér se mnou pak asi čtyři měsíce nemluvil,“ prozrazuje v časopise Four Four Two.
Jeho dalšími štacemi byly Leverkusen (1999-2002) a pak následovaly čtyři roky v Bayernu. To už z něj dávno byla hvězda. V reprezentaci debutoval v dubnu 1999, dostal se na mistrovství Evropy 2000, ale odehrál tam jen pár minut. Od té doby už na žádném velkém turnaji nechyběl a vždy byl klíčovým hráčem. Fotbalista, který ve všech klubech nastupoval s číslem 13, byl kapitánem německé reprezentace zvolen v roce 2004.
Beckenbauer se mýlil
Dnes je lídrem týmu bronzových medailistů z loňského MS. Ale o jeho kvalitách mnozí dlouho pochybovali. „Fotbalista je výborný, míč ho skvěle poslouchá, aniž by se musel dívat na zem. Ale vůdcem německé reprezentace bude jen těžko,“ řekl před lety Franz Beckenbauer. Dnes už ví, že se šeredně zmýlil...
Ballack toužil zahrát si v některém z top evropských klubů a vloni se mu to vyplnilo. V Bayernu s předstihem oznámil, že neprodlouží smlouvu, a v květnu přestoupil jako volný hráč do londýnské Chelsea. V bundeslize odehrál 232 zápasů a vstřelil 75 branek. Chelsea ho získala zadarmo a hvězdu patřičně ocenila. Spolu se Ševčenkem dostali plat 120 000 liber týdně, nejvíc ze všech hráčů Chelsea, a i v celosvětovém měřítku patří v tomto směru do absolutní špičky. „Nešel jsem do Chelsea kvůli penězům, jak mi spousta lidí předhazuje. Chci vyhrát Ligu mistrů, to je hlavní cíl,“ přiznává.
Chlubí se třemi syny
Ballackovi chvíli trvalo, než se v anglické lize rozkoukal. Ale dnes už je jedním ze základních kamenů Mourinhova výběru. A dokazuje, že si s dalším klenotem týmu, Frankem Lampardem, v záloze rozhodně překážet nebudou, jak mnozí tvrdili. „Ještě to není úplně ono, musím se zlepšit,“ tvrdí 76násobný německý reprezentant. „Chelsea je velkoklub, který vyhrál ligu dvakrát za sebou. Pro nového hráče je vždycky těžké přijít a rychle zapadnout do vítězného týmu,“ říká Ballack.
„Chelsea je skvělé mužstvo. Chtěl jsem jít výkonnostně výš. Tohle angažmá je pro mě velikou výzvou, ale musel jsem se chvilku hledat,“ přiznává Ballack. Na fotbalových trávnících neutuchající dříč s výbornou kopací technikou, v soukromí tichý a uzavřený člověk. Jeho partnerka Simone Lambeová je bývalá servírka a mají spolu tři syny: Louise (5), Emilia (4) a Jordiho (2). Dost možná se aspoň jeden z nich potatí a jméno Ballack z mapy světového fotbalu hned tak nezmizí...
