Článek
Ve středu jste nastoupil v kvalifikačním utkání v Mnichově proti Německu a přispěl k vítězství. Byla to pro vás zkouška ohněm v českém reprezentačním dresu?
To určitě. Vždyť jsem zatím hrál jen sporadicky, nebo seděl na tribuně. Tohle byl fantastický zápas a já jsem za tu šanci hrozně moc vděčný. Ani největší optimista asi nečekal, že bychom mohli vyhrát v Německu 3:0, i když jsme věřili, že dobrý výsledek dokážeme uhrát. Podali jsme výborný výkon jako tým a já jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět.
Kdo vás nejvíc proháněl na hřišti?
V první půli Trochowski, byl jsem moc rád, že ho trenér vystřídal, i když jsem to příliš nechápal. Ve druhé půli se tlačil dopředu Jansen, ale to už nebylo tak silné, takže jsem se dostal k útočení.
Cítil jste před zápasem nervozitu?
Tu cítím před každým zápasem, ale takovou tu zdravou, spíš hecující.
Říkal jste, že dosud jste v reprezentaci končíval spíše na tribuně, neštvalo vás to?
Vůbec ne, i když jako každý fotbalista chci hrát. To prostě k fotbalu patří. Já si velice vážím každé pozvánky do reprezentace. Tady jsou kluci, kteří toho v národním mužstvu odehráli mnohem víc, nastupují v kvalitních zahraničních ligách a klubech. Já si musím na svoji šanci počkat. Kdybych byl naštvaný, nedělalo by to dobrotu v mužstvu a sobě bych také nepomohl. Ale středa tohle všechno změnila.
Pozná hráč na tréninku, že by mohl dostat šanci v zápase?
Dá se to vycítit, pokud trenér neblufuje, ale to se nestává. Postaví vás na nějaké místo, řekne, co chce. Kolem sebe máte stabilní hráče základní sestavy... Jinak řečeno, kouč vám věnuje víc pozornosti než jindy.
Když se díváte na utkání příštího soupeře, sledujete ho i z pohledu, že ten či onen by na vás mohl hrát?
Samozřejmě. Sleduju herní systém, z mého pohledu především hru levé strany soupeřova týmu, protože hraju na pravé. Dívám se jednak na hráče, ale i na způsob kombinace, signály, na jejich přednosti a hledám slabiny.
Rok 2007 je pro vás zatím hodně vydařený…
Dá se říct, že ano. Na jaře jsme získali se Spartou double, vrátil jsem se do reprezentace. Chtěl bych si v tomhle týmu udržet místo i pro evropský šampionát.
Ovšem klubový podzim ve Spartě už tak dobrý asi není…
Ten je malinko horší. Zbytečně jsme doma v lize dvakrát prohráli a musíme to dohánět. Měli jsme i jiné problémy než fotbalové. Sesypalo se to na nás.
Ale vy jste z toho vytěžil kapitánskou pásku…
Vytěžil? Nesmysl, já po ní neprahl. Řepka ani Horváth ji nosit nemohou, tak ji mám já. Ale vážím si jí. Nosit kapitánskou pásku ve Spartě, to je pocta i odpovědnost.
Prý jste nejklidnější, skutečně vás nic nevytočí?
Máloco a málokdy, ale přiznám se, že v Teplicích jsem byl hodně vytočený. Spíš to bude v tom, že nejsem takový pruďas, abych hned vyletěl.
Je těžké kočírovat hráče Sparty?
Není to jen o mně nebo o tom, kdo má pásku. Pomáhají mi zkušení hráči včetně těch, kteří tu pásku nesmějí teď nosit.
Proč myslíte, že má Matušovič takové problémy v Ostravě, pokud tam přijede se Spartou, a vy nikoliv?
To fakt nevím. Oba jsme přišli z Baníku, on byl miláčkem fanoušků, zejména když jsme získali v roce 2004 s Baníkem titul. Možná mu uškodilo, že se omluvil fanouškům Sparty, ti ostravští ji nesnášejí. Možná za tím je i něco jiného, fakt nevím. Sám jsem rád, že mám v Ostravě klid.
Věříte, že se na sever Moravy jednou vrátíte?
Počítám s tím. Jsem z Opavy a manželka s dcerou za mnou do Prahy dojíždějí. Není to ono, kolikrát je nevidím tři týdny, což je moc, ale do Prahy nechtějí. Máme tam známé, rodinu, tam jsme doma. Ve Spartě jsem spokojený, ale domov mám na Moravě, na tom nevidím nic špatného.
Neláká vás zkusit fotbal ještě v zahraničí?
To víte, že láká. Chtěl bych si zahrát v nějaké fotbalově vyspělé zemi, kde se fanoušci fotbalem především baví a jsou plné velké stadióny. To je pro mne Anglie a Německo. Jsem realista. Když taková nabídka přijde, rád ji využiji, a rozhodně nechci do zahraničí jen kvůli penězům. Když to nevyjde, svět se nezboří. Hraji ve špičkovém českém klubu, který získává pravidelně tituly a hraje evropské poháry. Klidně tu kariéru dokončím.
