Článek
"Už jsem měl objednanou chatku u Uherského Hradiště, ale hrozně rád jsem to zrušil. Když jsem se dozvěděl o nominaci, docela jsem čučel. I všichni kolem byli nadšení: máma, bráchové, příbuzní," popisoval Abraham po prvním společném obědě s ostatními členy národního týmu.
Když v úterý ráno zapnul mobil, naskakovala mu jedna esemeska za druhou. "Jenže já jsem takový, že si dělám ze všeho srandu a kluci mi občas nevěří ani pozdrav. A když jsem viděl, že píše Marek Kulič, můj spoluhráč z Boleslavi, tak jsem myslel, že si ze mě jen tak střílí. Ale v hlasové schránce jsem našel vzkaz od vedoucího mužstva pana Dudla. To už jsem uvěřil," řekl Abraham.
Dobře však ví, že se do týmu dostal kvůli zranění defenzívních záložníků Galáska a Sivoka. "Fakt mi je líto, že se zranili. To nikomu nepřeju," přiznal reprezentační nováček. Přesto zůstává na zemi, nedělá si iluze, že by hned skočil do sestavy. Naučil jsem se od trenéra Lavičky v Liberci, že nejdůležitější je pokora a práce pro tým. Toho se držím. Přijel jsem sem hlavně sbírat zkušenosti." Abraham si připadá skoro jako ve snu. "Vždycky jsem toužil po prvním ligovém startu, prvním gólu.
V Boleslavi to šlape
Najednou jsem vyhrál s Libercem titul, teď nám to šlape v Boleslavi a nároďák, to je něco neskutečného," kroutí hlavou. Co bude dál? Zahraniční angažmá? "Řídím se tím, že co se má stát, to se stane. Uvidíme."
Motor středové řady Boleslavi doufá, že v reprezentaci bude mít na dresu správnou jmenovku. Tedy s krátkým A. Jako to má v rodném listě i občance, přestože ho mnozí skoro pořád uvádějí jako Abraháma. "Hlavně mamka z toho bude mít radost. Vždycky říká, že mi zkomolí jméno, že to ani nejsem já. Ale já ji utěšuju, že na čárce přece v životě tolik nezáleží..."
