Rubriky:

ME 2008

Rosický: Vysoké tempo Premier League mi vyhovuje

5. října 2006 09:18

Ve středu oslavil kapitán české fotbalové reprezentace šestadvacáté narozeniny. Přestože dostal od spoluhráčů dort a dokonce pěveckou gratulaci, nejlepším dárkem by bylo šest bodů z nadcházejícího kvalifikačního dvojjutkání se San Marinem a v Irsku.

Přijměte gratulaci ke středečním šestadvacetinám. Jak probíhala oslava?

Ve fotbalové reprezentaci mají oslavy standardní průběh. Dort a gratulace od spoluhráčů, a to i pěvecká. Blahopřáli mi samozřejmě i moji nejbližší.

O pár dní opožděnější dárky v podobě gólů a bodů byste asi také bral...

Určitě, hlavně ty bodové.

Začátek sezóny nebyl pro Arsenal lehký, nevyhrávali jste, ztráceli body. Bylo to tím, že se noví hráči, včetně vás, museli do mužstva teprve zapracovat?

Bylo to pro celé mužstvo hodně složité. Nedokázali jsme vítězit, i když jsme hráli dobře, prostě jsme nedávali góly. Ale teď už to přišlo a jsme v pohodě.

Padl jste si se spoluhráči do oka?

Myslím si, že ano. V Arsenalu je dobrá parta. I v kabině je legrace. Řekl bych, že v klubu panuje taková rodinná pohoda. Všichni se k sobě chovají přátelsky, to mi pomohlo se rychle aklimatizovat. Cítím se tam opravdu skvěle.

S kým kamarádíte nejvíc?

Tak to neberu. Parta je perfektní, vídáme se velice často, takže je i příjemné být chvíli jinde a třeba sám.

Který zápas v dresu Arsenalu se vám podle vašeho mínění povedl nejlépe?

Těžko říct... V Hamburku jsem dal gól, takový zápas je výš. Na Manchesteru to bylo výborné utkání z obou stran. United jsme přehráli naší fotbalovostí a zaslouženě tam zvítězili. Ten byl moc pěkný i z mého pohledu. Všechny ty zápasy v anglické nejvyšší soutěži jsou fyzicky strašně náročné.

Ve srovnání s bundesligou vypadají utkání Premier League úplně jinak, hraje se v obrovském tempu. Nebo je to zdání?

Není to zdání, oproti bundeslize je veliký rozdíl především v nasazení, v rychlosti. V Anglii to je především pro záložníky nesmírně fyzicky i psychicky náročné. Všechno se děje v úžasné rychlosti včetně zpracování míče, rozehrávky, řešení situací a zakončení. To umějí všichni, protože je to nutnost. Není čas o čemkoliv přemýšlet. A ta řešení musejí být samozřejmě přesná. Arsenal hraje kolektivně. Mužstvu se podřizují i největší hvězdy. Všichni hráči jsou také perfektně technicky vybavení.

Vyhovuje vám to?

Určitě a moc. Mně se to líbí, nikdy jsem s tím neměl problém a takovému fotbalu jsem se vždycky dokázal přizpůsobit. Už když jsem do Arsenalu šel, říkal jsem, že to je klub, jehož hra mi bude vyhovovat. Bylo jen otázkou, za jak dlouho se adaptuji. To se povedlo skoro ihned. Rychlý fotbal mám rád. I proto jsem do mužstva rychle zapadl. V tomto ohledu se trenéru Wengerovi hodím do koncepce. Na druhou stranu je jasné, že tohle tempo nemohou záložníci vydržet opakovaně po pár dnech, proto kouč využívá více hráčů.

Fotbalově vám tedy v Anglii sedí všechno?

Ano, jsem spokojený. Cítím se v Arsenalu fakt perfektně.

Překvapil vás někdo něčím v Arsenalu?

To je těžké. Všichni hráči jsou na vysoké úrovni a v každé řadě je minimálně jeden velice zkušený spoluhráč. Vzadu Gallas, uprostřed Gilberto Silva, v útoku Henry. Mladí kluci mají vedle koho růst. Celé mužstvo je dobře poskládané.

Dostáváte od trenéra hodně taktických úkolů?

Nedá se říct, že bych dostával nějak moc speciálních úkolů. Musím víc bránit než v Dortmundu, ale směrem dopředu mne ani nikoho jiného nic nesvazuje. Je to dáno i stylem, jakým hrajeme. Jen Gilberto Silva je trochu vzadu. Ostatní myslí ofenzívně, nejen já, ale také Fabregas, Hleb, Ljungberg... O útočnících ani nemluvím. I proto tam ten míč tak pěkně lítá. Hraje se maximálně na dva doteky, což se také těžko brání. Ale nikdo není vysloveně zproštěn povinností v obranné fázi. My máme dvě základní rozestavení. V jednom jsem víc na levém okraji, ve druhém víc ve středu. Ani jedna varianta mi nevadí.

Léta jste v Dortmundu hráli naslepo s Janem Kollerem. Může taková spolupráce vzniknout i s Thierry Henrym?

To se těžko srovnává. V Dortmundu jsme hráli něco úplně jiného. V Arsenalu to není jen o Henrym. I když on je hráč, který umí dát gól ze všech pozic. Jedno je podobné, dostat k němu míč jakýmkoliv způsobem, ať ho mám já nebo ostatní spoluhráči. Thierry už si s ním poradí, je to výjimečný střelec.

S čím se v Londýně nejobtížněji vyrovnáváte?

Teď s tím, že nemohu sehnat bydlení podle svých představ a pořád jsem v klubovém bytě, byť jsem tam spokojený. Už jsem toho viděl hodně, ale pořád to není ono.

Petr Čech neporadí?

Máme to k sobě hrozně daleko, nevidíme se. V tomhle mi neporadí.

To jste tak náročný?

Asi ano... Mám svoje představy, které ale nechci medializovat. Především to je o tom, abych se v tom bytě nebo domku, když do něj vstoupím, cítil dobře. Opravdu jako doma. Nemusím mít doma luxusní věci, ale musí mě to prostředí oslovit.

Co chybí k realizaci těchto představ?

Čas na hledání. Toho mám nejméně. Hrajeme dvakrát týdně, do toho tréninky a samozřejmě hodiny angličtiny. Především se musím soustředit na fotbal, regenerovat, koncentrovat se, připravit se co nejlépe na další zápas. Není možné, abych coural po městě. Těžko se to dá skloubit.

Už jste se byl podívat v centru Londýna?

Nebyl, opravdu na to nemám čas. Ale mám v Arsenalu smlouvu na čtyři roky, takže se do centra města určitě dostanu. Kolikrát přijdu domů po tréninku nebo utkání a jsem rád, že si můžu lehnout a odpočívat.

V Londýně žijete sám?

Delší dobu tam se mnou byla moje přítelkyně Radka Kocurová, což pro mne bylo moc fajn. Pro ni asi tolik ne, protože si mě vzhledem k těm povinnostem, o nichž jsem mluvil, moc neužila.

Nevadí vám ježdění vlevo a řízení na druhé straně?

Na ježdění vlevo už jsem si zvykl. V Londýně jezdím autem, které jsem měl v Německu, takže s tím také nemám problém.

Je pro vás těžké přeorientovat se z Arsenalu na reprezentaci a takového soupeře, jako je San Marino?

Beru to, jak to je. Takoví soupeři mohou být zrádní. Nesmíme je podcenit. Kvalita je na naší straně. Sobotní zápas bude o prvním gólu, o překonání jejich obrany. Mohou stát všichni na šestnáctce a odrážet míče. Když dáme brzy branku, hodně si ulehčíme další průběh utkání a můžeme přidat i další. Není to ale o tom, jestli jich dáme patnáct, což si může veřejnost myslet, když Němci jim jich dali třináct. To není nejpodstatnější, rozhodující jsou tři body.

Ale každý gól se počítá..

Samozřejmě že každý gól je důležitý. I pro hráče, který ho dá. Třeba Honzovi Kollerovi by nějaká vstřelená branka mohla hodně pomoci. To se pak může pozitivně odrazit ve prospěch celého týmu v dalším utkání. Podstatné je sobotní utkání zvládnout, aby se nikdo nezranil a dobře jsme se připravili na Iry. Když povedeme nad San Marinem, může se stát, že začneme myslet na příštího soupeře. V Dublinu to bude určitě nejtěžší zápas podzimu.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: ME 2008

Filtr článků - ME 2008


Podsekce:

                   

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..