Článek
V podzimní kvalifikaci to byl nejméně vydařený zápas, a to nejen kvůli remíze. Ta může mít při konečném účtování obrovskou cenu. Irům chybělo ve středu minimálně osm opor. Jakmile nastoupí kompletní, těžko jim někdo bude na jejich trávníku brát body. I ve středu to byl problém s oním známým kdyby... Kdyby Baroš proměnil svoji stoprocentní šanci před půlí, možná v Dublinu český tým vyhrál. Kdyby naopak Koller po pár minutách nevyrovnal, mohl Brücknerův výběr i prohrát. Irové potvrdili, jak silnou mají ofenzívu a vytvořili si několik gólových šancí. Dvě jim zlikvidoval Čech, další zahodili sami.
Až moc bránili
Český tým se až příliš soustředil na bránění, někteří hráči se nechali zastrašit nedostatečně trestanou brutalitou domácích. Další neměli svůj den nebo střídali dobré okamžiky s chybami. Čech se špatným vyhozením míče například podílel na vedoucím gólu domácích. Rozehnal uprostřed obrany udělal několik minel, navíc mu Duffova gólová přihrávka prošla mezi nohama a tečoval ji ke Kilbanemu. Nebývale zakřiknutý byl Jankulovski.
Ve středové řadě hrál málo efektivně Kováč podobně jako Plašil. I Rosický už zažil lepší zápasy, ale na druhou stranu si neměl s kým dát míč a v příliš defenzívně laděné záloze byl na ofenzívu sám. Polák se tentokrát hodně věnoval bránění, především Duffa. Za Kollerem nikdo nedobíhal míč. Baroš, nejhorší český hráč na hřišti, zahodil stoprocentní šanci. Bohužel, není to ani z poloviny ten obávaný kanonýr z ME 2004. Ujfaluši, Jiránek, Rosický a Koller vycházejí z hodnocení nejlépe.
Hledání pokračuje
Po odchodu opor Nedvěda a Poborského se však dalo mužstvo velmi dobře dohromady. Ani v Irsku nezklamalo. Proti Slovensku odvedlo výkon hodný týmu, který patří k evropské špičce. V jeho silách pak je dál se zlepšovat, takže ke druhé části kvalifikace lze hledět s optimismem. Český celek ji má dobře rozehranou. Soupeřům, kteří jsou považováni za jeho přímé konkurenty, bere body i na jejich půdě.
Pozitivem podzimu, který uzavře v polovině listopadu přátelské utkání s Dánskem na Letné, je i objevení či potvrzení kvalit několika hráčů, kteří už ukázali, že jsou, nebo mají perspektivu být, pro národní tým přínosem. Sionko je kvalitní náhradou za Poborského. V prvním dvojutkání dal dvě branky a na zbývající tři přihrál. Škoda že mu zraněný sval vystavil v říjnu stop.
Rošáda s přesunutím Ujfalušiho na pravý kraj obrany a využitím Jiránka nebo Grygery na místě stopera je také velmi dobrá a z prvně jmenovaného se stal jeden z nejlepších pravých obránců kontinentu. Navíc současná sedmička zadáků má celkově vysokou kvalitu.
Pokud se Polák víc věnuje ofenzívě, je pro mužstvo ještě platnější, a to především na kraji středové řady. Plašila nelze měřit Nedvědovou optikou, ale právě on zřejmě zůstává nejslabším článkem a možná by bylo užitečné zkusit proti Dánům Skácela. Ve středové řadě je nejvíc otazníků a důvodů ke hledání. Zatím ani Jarolím nebo Kováč plně nepotvrdili pověst, která je provází z klubu. Jarolímovi trenér nenašel zatím ideální prostor. Rosický s kapitánskou páskou je skvělý tahoun týmu a jeho vůdčí i největší osobností.
V útoku se chytil Koller, autor čtyř podzimních kvalifikačních gólů. Velmi dobře si vede Kulič, střelecky se dvěma trefami proti Walesu uvedl Lafata. Baroš dvakrát skóroval se San Marinem, ale zatím se nepotkal s formou. Má však čas až do března, stejně jako celý tým, který by neměl usnout na vavřínech, ale nemusí se budit hrůzou. Kvalifikaci rozjel opravdu dobře.
