Článek
„Přesně takhle jsem si to vysnil,“ usmívá se s odstupem osmadvacetiletý borec. „Neměl jsem strach, protože s ním na hřišti nemáte co dělat. „Dlouhodobě nervozitou netrpím. Zbytečně svazuje nohy. Pak nemůžete předvést standardní výkon. Vždyť fotbalista na druhé straně je velký jako já, není přece nadčlověk,“ popsal Limberský.
Po propadáku českého výběru v úvodním vystoupení na šampionátu s Ruskem trenér Bílek upozornil Limberského už s předstihem, aby se na zápas psychicky nachystal. „Byl jsem rád za důvěru. V minulosti jsem v národním dresu hrál jen samá přátelská utkání, což je čest, ale EURO je strašně vysoko,“ vykládal dojmy borec, jenž s fotbalem začínal v Třemošné.
Hymnu si vychutnal
Přiznal, že byť má moře zkušeností, měl po těle husí kůži. „Hymnu jsem si vychutnal. Zpíval jsem hodně nahlas, prožíval jsem ji. Nepochybně jsem byl falešný, protože nemám hudební sluch, ale slova jsem v návalu euforie nezapomněl,“ ujišťoval Limberský.
Pro reprezentaci souboj o život, v němž dostal navíc přetěžký úkol střežit Salpingidise, zvládl bravurně. „V zahajovacím duelu šampionátu byl u všeho podstatného. Dal gól, jeden mu neuznali a ještě udělal penaltu. I proto jsem ho měl hlídat trošku osobně a zachytávat jeho náběhy na obranu,“ přiblížil úkoly pro první ostrý zápas v národním dresu Limberský.
Po ostrém soutěžním debutu mu mobilní telefon zaplavily gratulace. A Limberský k nim přistoupil stejně poctivě jako k plnění úkolů na hřišti. „Byly jich desítky, odpovídal jsem všem a fakt hodně dlouho,“ usmál se.
Víc než Barcelona
Přiznal, že souboj s Řeckem trumfnul i zážitky v podobě soubojů s Barcelonou či AC Milán v Lize mistrů. „Střetů s klubovými giganty si považuji hodně a nikdy nezapomenu, ale tohle je reprezentace na finálovém turnaji. Hrajete za celou republiku, za deset miliónů lidí. Cítím obrovskou hrdost,“ líčil pocity Limberský.
Sám věděl, že mu zápas vyšel. „Jistou úroveň moje výkonnost má. A jsem rád, že se mi forma drží,“ usmál se borec patřící do kádru Plzně. Na západě Čech je už inventářem. V dresu Viktorie zažil sestup do druhé ligy, návrat mezi elitu, triumf v poháru i lize. Přitom už dvakrát z klubu odešel do zahraničí. Nejprve do italské Modeny, pak do anglického Tottenhamu. Vždy se však vrátil se nepořízenou. „Byl jsem příliš mladý. Unáhlil jsem se,“ přiznal s nadhledem.
Přestup neřeší
Sen o přestupu v něm však žije dál. „Zápas s Řeckem byl hodně sledovaný, tak uvidíme, co se přihodí po šampionátu. Momentálně odchod určitě neřeším. Žiju jen šampionátem,“ ujistil Limberský.
„Navíc já sám bych chtěl na západ, přičemž bych vynechal Turecko. A velmi dobře si uvědomuji, že je mi osmadvacet let. Nečekám, že za mě někdo zaplatí dva nebo tři milióny eur, tudíž pro Plzeň by asi můj odchod nebyl moc atraktivní. Však je také stanovisko klubu jasné. Nikam mě pouštět nechtějí. Mám ještě smlouvu na rok. Po šampionátu budeme jednat, tak uvidím, jestli mě nebudou chtít třeba vyhodit,“ usmál se uličnicky muž bez nervů.
Ač s jistotou neví, zda dostane šanci do dalšího zápasu s Polskem, je rád, že poslední zápas skupiny nebude jen z povinnosti. „Chtěli jsme předejít situaci z mistrovství Evropy v Nizozemsku, kde naše reprezentace v posledním utkání hrála s Dánskem jen o čest v souboji předčasně vyřazených.“
