Proti Polsku to bude možná životní zápas, těší se Jiráček. Vlasy ale obětovat nehodlá

„Gól mi pomohl. Získal jsem pohodu. Jsem za trefu rád. Tím spíše, že nešlo o bezvýznamný zásah, ale o branku na mistrovství Evropy, kterou jsem pomohl celému týmu," vykládal šestadvacetiletý záložník, který v lednu odešel z Plzně do Wolfsburgu.

A zatímco v předešlých dvanácti měsících na západě Čech zářil a měrou vrchovatou přispěl k zisku titulu i postupu do Ligy mistrů, od přesunu do Německa jeho hvězda místo jasné záře jen poblikávala. „Všichni se mě dokola ptali, co potřebuji, abych začal hrát jako na podzim. Už jsem nevěděl co říkat. Já se přece na hřišti pokaždé snažím na sto procent a dělám maximum, abych pomohl týmu. Ale nikdo nechtěl vidět, že minulý rok v Plzni byl naprosto ojedinělý," přemítal Jiráček s vidinou blížícího se zápasu s Polskem.

„V menším jarním zatížení v klubu se skrývá i jistá výhoda, protože si nemůžu stěžovat na únavu," usmíval se borec pocházející ze Sokolova. „Ještě jsou sice dva dny do zápasu, ale už mám střetu s Poláky plnou hlavu," přiznal po čtvrtečním tréninku.

„Když jsme s Plzní postoupili do Ligy mistrů a hráli s Barcelonou, šlo o zázrak, který jsme si všichni chtěli užít. Byla v nás malá dušička, nechtěli jsme dostat deset gólů. Ale nyní nejsme v roli jasného outsidera jako tehdy. Jsme kousek od postupu. Možná půjde o můj životní zápas," dumal Jiráček. „Vždyť kdyby mi někdo před rokem řekl, že mě za dvanáct měsíců čeká bitva o čtvrtfinále mistrovství Evropy, musel bych se mu vysmát," culil se borec s hřívou padající až na ramena.

A zatímco týmový pakt o zákazu používání holicích strojků odsouhlasil, případné sázky ohledně vlasů už předem odmítá. „Obětovat je bych ochotný nebyl," pravil rázně borec, jenž má v týmu pouze tři spoluhráče (Plašila, Rajtorala, Rosického) s poněkud delším porostem.