Článek
Michal Kadlec o Portugalsku
„Neřeším, jestli jsem zachránil čtvrtfinále. Kdyby Petr Jiráček nedal gól, nebylo co zachraňovat. Já jen věděl, že nesmím míč pustit za sebe. Jediný způsob bylo balón odhlavičkovat, což se podařilo. Neměl jsem moc času přemýšlet o významu situace, protože jsem následně byl zamotaný jako ryba v síti, do níž se mi zachytila kopačka. Věděl jsem, že ji nesmím vyzout, abych mohl klukům pomoci bránit. Jakmile jsem se vysvobodil, pádil jsem na velké vápno. A pak rozhodčí naposledy písknul,“ řehnil se po utkání Kadlec.
Po úvodním vystoupení na šampionátu byl pro smích. Souboj s Ruskem byl v jeho podání jedna velká blamáž. „Po prvním zápase nás všichni odepsali. Myslím, že podobná role současnému mužstvu sedí. Vždy nás někdo tvrdě zkritizuje, odepíše a my se zvedneme. Tak snad se najde někdo i teď po vítězství nad Polskem,“ culil se zadák patřící Leverkusenu.
„Druhý poločas souboje s domácím výběrem jsme hráli fantasticky. Sice jsme věděli, že Polákům remíza nestačí, jenže když vedli Řekové, museli jsme rovněž vyhrát. A my nechtěli jet domů jako zpráskaní psi, proto jsme tak bojovali a přistoupili k duelu, jako by šlo o zápas našeho života,“ vyprávěl Kadlec a připomínal, jak českému mužstvu podruhé z posledních tří šampionátů zavařili Řekové.
Před osmi lety nás výběr ze země Bohů poslal domů stříbrným gólem v semifinále, v sobotu se původně dostačující remíza stala zbytečnou v okamžiku, kdy Karagunis setnul Rusko. Řecko tak při nerozhodné bitvě mezi Čechy a Poláky postupovalo právě na úkor výběru Michala Bílka.
Kadlec přitom po druhém zápase ve skupině rozjímal nad osudem obou týmů s dvaatřicetiletým řeckým útočníkem Gekasem, s nímž nastupoval v Leverkusenu. Po českém vítězství 2:1 si krátce popovídali, na rozloučenou před autobusem si plácli. Vše nasvědčovalo, že jeden z nich v dalším osudí šampionátu nebude. „Zaznamenal jsem v televizi a na internetu, že Řecko po prohře s námi všichni odepisovali. Ani jednoho z nás nenapadlo, že budeme postup slavit oba,“ přiznával upřímně Kadlec.
Když se spoluhráči dostatečně bujaře oslavil postup do čtvrtfinále, podělil se alespoň prostřednictvím telefonu o radost s otcem Miroslavem, jenž byl členem stříbrného týmu na evropském šampionátu v Anglii 1996. „Byl někde v baru. Říkal, že dává rundu na mě, s čímž jsem pochopitelně souhlasil,“ líčil Kadlec. „Právě kvůli takovým okamžikům radosti člověk hraje. Radost v kabině, kterou jsme prožili, i euforie na trávníku s fanoušky... Víkend měl patřit oslavám. Fanoušci fotbalu by neměli nic řešit a jen si užívat,“ smál se Kadlec, jehož hlava zachránila cestu do čtvrtfinále.
