Článek
Plzeňáci režírují všechno. Marš do čtvrtfinále mistrovství Evropy, legrácky na tréninku - i tetování.
„Postoupili jsme ze skupiny, což za nějaké další tetování určitě stojí. Chytneme se s Rézou (Janem Rezkem) za ramena a vyrazíme spolu. Už jsem si říkal s Limbou (Davidem Limberským), že si musíme vytetovat, že jsme byli mistry ligy. Máme zkrátka nějaké restíky a určitě do toho půjdeme," směje se Milan Petržela, jehož tělo zdobí již celá řada tetování.
„Je to tak, navíc v mém případě si ještě musím přidat syna Davida. Až se vrátíme do Plzně, tak na tetování určitě zajdeme," potvrzuje Limberský, jenž už také sbírku vyobrazení na svém těle založil.
Tetování musí mít životní smysl
K průkopníkům v tomto směru patří Tomáš Sivok. „Mám vytetovanou Pannu Marii a Ježíše Krista. Na levém a pravém rameni. Jsem věřící, nechal jsem si je udělat ve dvaceti. Během jednoho týdne. Dál jsem nepokračoval. Sice jsem se chystal, ale neudělal si čas," líčí turecký legionář. „Nejsem typ, který by si dával nějaké chvilkové věci. Že bych si dal samuraje, kteří se mi třeba jeden čas líbili. Jenže za dva roky to člověka omrzí a co pak. Tetování, které mám, má určitý životní smysl. Není to jen tak."
U rodičů to Sivokovi prošlo. „Táta mi řekl: Osmnáct ti bylo... Neměl jsem nikdy v těchto věcech sklony k náušnicím nebo být nějak extravagantní. Všechno bylo v mezích. Nedával jsem si hákové kříže. To by asi bylo blbé," usmívá se.
Mezitím se Sivokovi narodily dvě děti, jejichž jména by si chtěl dát také vytetovat. „Manželka říká, že už mi bude třicet, abych to nedělal. To co mám, se jí líbilo, je to decentní. Je pravda, že člověk se už nemůže chovat jako ve dvaceti, musí jít dětem trošku příkladem."
Na Raula Meirelese Češi nemají...
Tetování je pro fotbalisty módním trendem. V reprezentaci jsou v tomto směru bez poskvrny třeba Hubník, Suchý, Čech. Zato až proti nároďáku vyběhne Portugalec Raul Meireles, brankářův klubový spoluhráč z Chelsea, bude pokérovaný od hlavy až k patám...
„Tetování je jeho styl. U něj se mi to líbí. Ale sám sebe na jeho místě si představit neumím. To už je trošku extravagantní. Třeba když jdete do společnosti... Nebo máte-li přijít jako manažer klubu k serióznímu jednání o financích a je vidět tetování na krku, je to zvláštní. Ale doba se hodně změní. Možná jsem moc konzervativní," říká Sivok, jemuž nevadí ani bolest při tetování. „Stanou se horší věci..."
