Článek
Platilo v Rize, že poslední krok je vždycky nejtěžší?
Každý poslední krok, který potřebujete udělat k nějakému úspěchu je opravdu ten nejtěžší, a v utkání s Lotyši se to potvrdilo. V první půli jsme hráli dobře a góly jsme dali přesně ve chvílích, kdy jsme to potřebovali, abychom měli zápas pod kontrolou. Domácí začali být ve druhé půli nebezpečnější, byli odhodlaní s výsledkem něco udělat. Přineslo jim to šance a my jsme museli bránit až do konce. Po inkasovaném gólu bylo posledních dvacet minut hodně hektických. Ukázalo se, že náš mladý tým není ještě tak zkušený v takových zápasech. Zbytečně jsme ztráceli míče a dostali se pod tlak.
Takže jste se bál o výsledek?
To zase ne. Měli jsme akce, kdy chybělo hodně málo, abychom si vytvořili protiútoky v přečíslení. Věřil jsem, že buď ještě nějaký gól dáme, nebo výhru ubráníme. To se povedlo.
Lotyšům jste chytil dvě gólové střely a moc nechybělo, abyste měl i tu třetí, z níž snížili...
Zjuzins otřel svoji střelu o Vaška Procházku. Balón mě trefil do palce, neměl jsem jak zasáhnout. Jen jsem se otočil, jestli se míč nevykutálí po lajně. Bohužel skončil v síti.
Znovu jste nevychytal nulu. Mrzí to hodně?
Nemrzí, i když každý brankář chce vychytat čisté konto, ale 2:1 je lepší, než kdybychom v Rize uhráli bezgólovou remízu. V předchozích kvalifikacích, třeba na mistrovství světa, jsme měli hodně čistých kont, ale k ničemu to nebylo. Chyběly nám body z bezgólových zápasů. Teď sice nemám ani jedno čisté konto, ale získali jsme tolik bodů, že už jsme postoupili. To je podstatné.
Odchytal jste všechny dosavadní zápasy kvalifikace. Jaká byla z vašeho pohledu?
Máme postup už dva zápasy před jejím koncem, takže velice úspěšná. Ztratili jsme body jen domácí remízou s Lotyši a prohrou na Islandu. Porazili jsme třetí tým mistrovství světa Nizozemsko i nebezpečné Turky. Island a my jdeme dál, ale nebylo to jednoduché.
Kromě Kazachstánu český tým čtyři zápasy vyhrál o gól, což není až tak přesvědčivé...
Podstatné je, že jsme je vyhráli. Vždyť s Nizozemskem jsme dali vítězný gól v poslední minutě. Čtyři zápasy jsme otáčeli po brance, kterou jsme inkasovali jako první. Tři jsme vyhráli, jen doma s Lotyšskem jsme to nestihli. Svědčí to o velké vnitřní síle tohoto týmu, který si dokázal poradit i s nepříjemnou situací po jarních bodových ztrátách doma s Lotyšskem a na Islandu. V Edenu s Lotyši to vypadalo na obrovskou ztrátu, teď se ukázalo, že každý bod je hodně důležitý.
Postoupili jste jako druhý tým po Anglii. Svědčí to o kvalitě českého týmu?
Těší nás to. Turecko nám pomohlo výhrou nad Nizozemskem. V říjnu budou hrát v Praze o život. Kdybychom v Lotyšsku prohráli, asi bychom dva zbývající zápasy také hráli o život. Takhle už máme klid.
Reprezentační kapitánskou pásku si teď předáváte vlastně v Arsenalu s Tomášem Rosickým. Určitě vás pochválí, že jste dotáhli kvalifikaci k postupu...
(úsměv) Určitě bude spokojený. Pro mne je každý zápas s kapitánskou páskou velká čest. Na druhou stranu je podstatné vítězství a na tom se podílí celý tým. Není až tak důležité, kdo má pásku. Jsem moc rád, že jsme postoupili i za kluky, kteří se podíleli na předchozích zápasech, a teď tu nemohli být. Ať to byli Tomášové Rosický, Sivok a Necid, Lukáč Vácha, Jaroslav Plašil nebo Vašek Pilař, který dával důležité góly. Omlouvám se těm, na které jsem si hned nevzpomněl. Teď i ti, kteří nebyli u tohoto dvojzápasu, a uzdraví se, se mohou těšit a zabojovat o nominaci na šampionát.
Je to jeden z nejrychlejších postupů na šampionát. Co teď se zbývajícími zápasy. Není to trochu zrádné?
Pochopitelně budeme chtít kvalifikaci důstojně dohrát. V novém roce už se bude v přípravných zápasech ladit, hledat optimální sestava. Čekají nás dva kvalitní soupeři, které bychom těžko získávali na přípravná utkání. Oba mohou ještě hrát o život, tedy o baráž, pro nás je to ideální hned z několika důvodů. Noví hráči získají další zkušenosti a bez rizika si můžeme zkusit nové věci, ale i hráče, nebo vylepšit to stávající, co nám třeba nejde úplně podle představ. Ostrý zápas je vždycky lepší než přípravný. My nebudeme pod tlakem, ale soupeř ano.
V rukou máte vlastně i boj o baráž. Koho do ní pustíte?
(smích) To se uvidí. Jak jsem řekl, pro Turky a Nizozemce to bude boj o život. Vybojovat si to musí sami.
Postoupil jste na čtvrté mistrovství Evropy v řadě. Byla tohle nejlehčí kvalifikace?
Žádná není lehká. Před čtyřmi roky jsme šli přes baráž s Černou Horou, což je vždycky takové nervy drásající. Teď byla větší postupová šance v tom, že se šampionát rozšířil, ale my jsme si zajistili postup už s předstihem. Pro mne jsou kvalifikace na evropské šampionáty úspěšné. Vlastně od patnácti let, co jsem se objevil v reprezentačním výběru, jsem postoupil na všechny, o které jsem hrál. S jednadvacítkou mám dokonce zlato, s áčkem bronz z Portugalska. Těší mě, že se ta moje postupová série nepřetrhla.