Hlavní obsah

Kanonýr Pekhart: Když nedám v zápase gól, jsem naštvaný. I při vítězství

Z okna hotelového pokoje přes asfaltový chodníček a travnatý břeh má pohádkově vyhlížející jezero na dosah ruky. Pod okny se mu na hladině prohání labutě a kachny. „Paráda. Ještě tak mít pruty,“ pochvaloval si idylku Tomáš Pekhart, útočník fotbalové reprezentace do 21 let. Idylka však v neděli skončí. Nejlepší střelec kvalifikace má za úkol vystřílet Česku medaili a postup na olympijské hry.

Foto: Radek Malina, Právo

Tomáš Pekhart se protahuje po prvním lehkém tréninku české jednadvacítky v dánském Viborgu.

Článek

V šesti zápasech kvalifikace jste dal devět gólů. S osmnácti zásahy jste byl druhým nejlepším střelcem Gambrinus ligy. Jste pro Lvíčata nepostradatelný?

Už jsem v mužstvu čtvrtý rok. Mám myslím dobrou pozici. Byl jsem vlastně už v minulém týmu. Tehdy jasně nejmladší. A góly jsem dával. Forma mi zůstala z minulého cyklu. Kdyby nebylo zlomeniny zánártní kůstky před dvěma lety na startu kvalifikace, mohlo být gólů více. Spoustu zápasů jsem vynechal.

Jak jste se cítil jako nejlepší střelec bojů o Dánsko?

Že nikdo nedal více gólů, jsem se dozvěděl od novinářů po posledním zápase kvalifikace. Fajn pocit. Ale nejdůležitější budou góly na šampionátu.

A kolik jich máte po dlouhé sezóně připravených?

Chci dát gól pokaždé, což je pro útočníka automatické. Když v zápase neskóruji, neodvedu svoji práci. Nejsem týmu prospěšný.

Když vyhrajete tři nula a vaše jméno chybí mezi střelci, jste naštvaný?

Mám radost z týmového úspěchu. Ale pro můj pocit je to špatné. Jsem naštvaný, protože vím, že úlohu střelce jsem nesplnil. Pro pocit střelce je gól strašně důležitý.

Máte střílení gólů v krvi?

Od malička! Od prvních zápasů. Byl jsem stoper, ale pořád jsem se hnal dopředu. Byl jsem proti vrstevníkům veliký. Vzal jsem balón, prošel celé hřiště z pozice obránce a dal gól. Postupně jsem se posouval přes středního záložníka do útoku. Pořád jsem dával branky. Trenéři pochopili, že moje místo je jinde než v obraně.

Rozběhání před tréninkem - zleva Dočkal, Suchý, Řezník, Chramosta, Kozák a Pekhart.foto: Právo/Jan Handrejch

Nekárali vás, že máte bránit?

U malých kluků je přirozené, že se ženete dopředu. Přece se hraje pro ten pocit dát gól, což vás dovede k vítězství. A u mě to platí dvojnásobně.

Očekávání od celého týmu i od vás konkrétně je před šampionátem veliké. Neděsí vás?

Respekt máme ze všech, ale nebojíme se nikoho. V naší skupině jsou tři soupeři představující tři fotbalové velmoci. Já za ni považuji i Ukrajinu. Lidé ji jako kvalitního protivníka nevnímají, ale jsou silnější než Španělsko a Anglie.

Kam až může český tým v Dánsku dojít?

Cílem je olympiáda v Londýně. Myslím, že i soupeři z nás musí mít respekt. Výsledky z kvalifikace nám dodaly sebevědomí. Každý se pokaždé strašně těší na hymnu. Scházíme se vlastně od reprezentace do šestnácti let. Sedli jsme si lidsky. Těšíme se na sebe, na partu. Někdo tuhle stránku zlehčuje, ale jde o velkou část výkonu.

V týmu je osm legionářů, vy jste v zahraničí působil a od nové sezóny budete hrát v Norimberku. S výjimkou brankáře Vaclíka všichni nastupují v nejvyšší soutěži. Cítíte se hodně silní?

Nebudeme se nikomu přizpůsobovat! Máme hodně kvalitních hráčů. A ofenzivních. Disponujeme špílmachry jako je Hořava či Morávek. Český fotbal nemá mnoho borců jejich kvalit. S nimi můžeme hrát útočně. Nikdy jsme nebyli zastánci nějakého zanďoura. A praktikovat ho nebudeme ani v Dánsku.

Sparťan Tomáš Pekhart.foto: Právo/Petr Horník

Je pro současnou generaci hráčů v jednadvacítce příznačné sebevědomí?

Ano. Shodli jsme se na tom s klukama nedávno při večeři. Každý z nás už má velkou stopu ve fotbale. Dříve to tak nebylo.

Jste dál než generace Poborského, Šmicera či Nedvěda v jejich věku?

Rozhodně na ně chceme navázat. Na jejich úspěchy. Každý z nás je sledoval, fandil jim. Pamatuji si, jak jsem byl při mistrovství Evropy v šestadevadesátém na dovolené s rodiči v Chorvatsku. Pak jsem šel teprve do první třídy. Ale lob Karla Poborského si vybavím kdykoliv.

S generací, o níž hovoříte, je spjatý i nejlepší střelec české historie Jan Koller. Jste jeho nástupcem?

K jeho výkonnosti a gólům mi chybí hodně. Nemůžu se s ním rovnat. Zatím. Jsem teprve na začátku. Navíc on šel trošku jinou cestou do velkého fotbalu.

Ale těžké začátky ve Spartě vás spojují.

Já hrál na Letné v pozici, která nebyla pro mě. Byl jsem podhrotovým hráčem, blízko k záloze. Měl jsem obavy. Člověk musí hodně bránit. Ale byl jsem hodně u míče, dával finální přihrávky. Bavilo mě to. Nicméně jsem koncový hráč.

Společné budete mít rovněž působení v Norimberku, kam se vydáte po mistrovství Evropy. Neukvapil jste se s podpisem kontraktu? Nenabízelo se počkat na lepší smlouvu po šampionátu?

Ne! Lepší nabídka nepřijde! Možná z hlediska finančního, ale o peníze mi nejde. Koukám na sportovní stránku. Chci pravidelně hrát. A proto jsem přesvědčený, že jde o správný klub. Navíc pro moje výkony na šampionátu je lepší, že jsem v klidu a mám vyřešenou budoucnost.

Reklama