Článek
Před necelými třemi měsíci jste měl možnost zblízka vidět oba své idoly. Casillase v brance Španělů při kvalifikačním zápase, s Čechem jste trávil přípravu na utkání. Co pro vás představovalo setkání s brankářem Chelsea?
On je vzorem pro spoustu českých gólmanů. Vidíme na jeho příkladu, že i z naší země můžete udělat velkou kariéru. Na druhou stranu já jsem větší příznivec Španěla Casillase. Jsme si stylově podobnější. On je také menší postavy. V dětství jsem sledoval Petra. Když jsem dospěl, přiklonil jsem se ke španělskému brankáři.
Jaký je z vašeho pohledu mezi Čechem a Casillasem zásadní rozdíl?
Španěl je dynamičtější. Je to pochopitelné. Menší gólman musí být mrštnější a rychlejší, protože Petrovi nebo třeba Van der Sarovi stačí jediný úkrok a jsou u míče. Petr má skvělý výběr místa a zmenšování úhlu. Nejlepší na světě. Lidé si řeknou, že ho útočníci trefují. Jenže narvou balón do Petra, protože jim nic jiného nezbývá.
S Čechem jste se sešel v reprezentačním áčku při zápasech kvalifikace ME 2012 ve Španělsku a s Lichtenštejnskem. Obohatilo vás deset společných dnů?
Ohromně! Jednak šlo o splnění dětského snu být v nominaci prvního reprezentačního mužstva a pak bylo nesmírně poučné vidět, jak Petr trénuje, jak se připravuje. Také jsem pozorně sledoval jeho chování. Ke klukům v kabině, k okolí, k novinářům. Je pro mě vzorem i v osobním životě. Neprovázejí ho žádné maléry. Žije spořádaně. V Anglii mu přezdívají Mr. Perfect. A sedí to dokonale! Po tehdejším srazu jsem byl trošku vykulený.
Proč?
Jde jen o střípky. Ale třeba jsme seděli s Honzou Morávkem v autobuse před Petrem Čechem. A on vystřídal během jedné cesty přes telefon angličtinu, němčinu a francouzštinu. Na stadiónu za ním přišel španělský novinář s prosbou o rozhovor v angličtině. A Petr mu řekl, že může mluvit v jeho jazyce...
A když vezmete Čechovu přípravu, co vás zaujalo?
Když mu náhodou vypadne v tréninku nebo v zápase balón, vůbec se tím nezaobírá. Netrápí se a nezatěžuje mysl. Okopíroval jsem od něj určité věci do rozcvičení před zápasem. Vždycky si zaleze třeba do sprchy, aby byl mimo kabinu a mohl se koncentrovat. A hodně jsem se poučil v oblasti komunikace na hřišti. Snažím se nyní více mluvit. A také jinak sleduji postavení hráčů, třeba při centrech ze stran. Ale jde o maličkosti, které člověk z tribuny nemůže postřehnout. A možná ani spoluhráči.
Řešili jste s Čechem tehdy na přelomu března a dubna vaše vystoupení na mistrovství Evropy jednadvacítek?
Jenom trošku. Probírali jsme, že celou jeho generaci vítězství na šampionátu významně posunulo. Ale do mistrovství zbývalo tolik času, že jsme více určitě debatovali o tréninku v Chelsea.
Mnohdy býváte k Čechovi přirovnáván. Jde o poctu nebo o kompliment, který svazuje?
Je to příjemné, ale já se s Petrem nemůžu rovnat. On v mém věku chytal ve Spartě první ligu, měl za sebou Champions League. A byl jedničkou reprezentace. Rozhodně za ním zaostávám. Ale očekávání chci naplnit.
Napadlo vás, že díky dětskému vzoru se budete v prvním reprezentačním mužstvu velmi těžko prosazovat a turnaj v Dánsku může být na dlouhou dobu vaším posledním vystoupením v národním dresu v základní sestavě?
Jasně... Petr Čech je stálice a přes něj cesta do branky áčka nevede. Případné starty budu po jednadvacítce sbírat těžko. Tudíž musíme postoupit na olympijské hry do Londýna, abych ještě měl šanci na reprezentační tričko.
Vážně je pro vás účast na olympijských hrách tak velkým snem? Nejde v případě fotbalu při bojích pod pěti kruhy o druhořadou záležitost?
Myslím, že spousta z nás už nikdy nemusí dres reprezentace obléknout. A proto na olympijské hry chceme projít, abychom spolu strávili další rok. A třeba se nám díky tomu povede adaptovat se do prvního mužstva.
I vy už jste mohl být mnohem dál. Před rokem a půl o vás usiloval nizozemský Alkmaar, ale z přestupu sešlo.
A hodně mě to poznamenalo. Rozhodovali se mezi mnou a Estabanem Alvaradem z Kostariky. Pak jsem byl půl roku špatný. Pořád jsem měl v hlavě, proč angažmá neklaplo. I proto už nyní žádné myšlenky ohledně budoucnosti zásadně neřeším.
Během minulé zimy jste byl zase na testech v anglickém West Bromwich Albion...
Ale šlo spíše o zkoušku. I když ohromně cennou. Anglická liga je mým snem. Nedělal jsem si přehnané naděje, že bych mohl hned přestoupit. Poznal jsem úplně jiný svět. Kluci na tréninku nic nevypustili. V Česku si občas někdo trošku uleví, ale v Anglii jsou na váš post tři další borci. A také jsem poznal odlišný styl tréninku. Hodně se dělá síla nohou. Dostal jsem dost do těla. Pak jsem byl týden rozlámaný. Ale teď vím, na co se připravit.
