Článek
„Děda mě vypiplal a ta moje trefa proti Angličanům pro něj určitě znamená největší zadostiučinění za čas, který se mnou trávil,“ vypráví dvacetiletý útočník Mladé Boleslavi.
Nesčetněkrát v minulosti vyprávěl, jak ho dědeček v mládí cepoval a učil fotbalovým dovednostem. „I nyní si kolikrát vezme papír a kreslí gólové situace, které zazdím. Postavení obránců, moje místo a třeba špatný pohyb. Hlavně mi klade na srdce, abych v šancích zachoval chladnou hlavu,“ směje se Charmosta.
A přesně podle dědečkova přikázání se vnuk řídil při bitvě s Angličany. Sice zbývalo už jen pár desítek vteřin, aby ukázal své umění a gólem nasměroval Česko k postupu, ale i tak míč po zablokované střele Gecova pohotově uklidil do sítě.
„Nevnímal jsem, že jde o poslední naději. Jen chvíli před střídáním jsem seděl na lavičce a říkal si: Bože, tolik jsem se na mistrovství těšil, a nezahraju si tady ani minutu! A za chvíli jsem byl ve velkém vápně Angličanů,“ přibližuje postupovou trefu Chramosta.
Do sestavy se necpe
Nečeká však, že gól v posledním utkání skupiny znamenající vyrovnání a zabezpečující semifinále, změní jeho pozici. „Věděl jsem už před šampionátem, že budu chodit na hřiště výjimečně na pár minut. Když budeme potřebovat vstřelit gól a hru oživit. Navíc máme v kádru obrovskou konkurenci a já jsem mladší, můžu hrát i za příští jednadvacítku,“ neláteří mladý střelec.
Ostatně právě kvůli věku a postavě ho trenéři v minulosti mnohdy přehlíželi. „V žácích jsem dával hodně gólů, v dorostu rovněž. Ale kvůli drobné postavě jsem byl trošku stranou,“ líčí.
„A od dorostu jsem byl v každém mužstvu nejmladší, což může být i výhoda. Ale v příštím výběru bude odpovědnost na mých bedrech, už nebudu jen žolíkem,“ nebojí se odpovědnosti.
