Článek
Vytrpěl si své - a ještě vytrpí. Hned v Aalborgu mu došlo, že se stal černou ovcí. „Do šatny se trousí zdrcení kluci, kteří si chtěli zahrát v Londýně. A já jim to zkazil,“ sypal si Lukáš Vácha popel na hlavu.
Spoluhráči na něj byli samozřejmě naštvaní, což je ještě slabé slovo. „Váchova nezodpovědnost nás stála olympiádu,“ hřímal třeba stoper Ondřej Mazuch.
Bývalí trenéři jedenadvacítky ovšem Váchu tak razantně neodstřelují. „Na první pohled hloupé vyloučení. Měli bychom se ale zeptat nějakého psychologa, nakolik to Lukáš mohl udělat vědomě, či nevědomě. Zda šlo o pohyb, který mohl ukočírovat, nebo ne...“ klade si otázky Ladislav Škorpil, kouč lvíčat v letech 2004-2007. „Najde se hodně kritiků, kteří budou Váchovo vyloučení řadit do kolonky kázně, ale já ne. Stát se to může. Jsem dalek toho, pouštět se do teorií, jak se hraní rukou ubránit,“ dodává.
Zklamaný obránce reprezentace do 21 let Marek Suchýfoto: Reuters/Claus Fisker
„Na takové úrovni musí mít vnitřní kázeň. A on se jí zpronevěřil,“ oponuje svému kolegovi Jiří Kotrba, Dovalilův předchůdce z roku 2008, kdy nahradil do Sparty mířícího Vítězslava Lavičku.
„Pro jeho vyloučení nemám omluvy, na druhou stranu však vím, že Vácha je emotivní hráč, který umí přitvrdit. A takové já do svého týmu chci. Jde o to, aby se z vyloučení poučil, pak to bude jen historie, která se stala. Je to výborný hráč, ale jak říkám, měl si být vědom, že už má žlutou kartu. Nedivím se tedy Mazuchovi, že svého spoluhráče odsoudil. V deseti už to bylo hodně těžké...“ poukazuje Kotrba.
Co by za bronz dalo áčko dospělých...
Oba trenéři se v neděli sešli v Národním domě na Smíchově, kde byli delegáty valné hromady fotbalové svazu. O lvíčatech se v rámci úvodní zprávy zmínil i Ivan Hašek. „Blahopřeji mužstvu k bronzu, i když jsme všichni toužili také po postupu na olympijské hry. Česká republika však letos jako jediná měla zastoupení na všech třech juniorských šampionátech do 17, 19 i 21 let,“ poukázal šéf svazu.
Bronz je hezký, jenže start na olympiádě nakonec nezaručil... „Moc jsem jim fandil. Většinu kluků znám, někteří byli už v mém týmu. Třeba Dočkal nebo oba stopeři. Hlavně však proto, že mužstvo tvořili cílevědomí kluci, co chtějí něco dokázat. Chci zdůraznit, že čtvrté místo v konkurenci osmi nejlepších evropských týmů považuji za obrovský úspěch pro celý český fotbal,“ má jasno Kotrba.
Jan Chramosta (v červeném) posílá míč do sítě Angličanů a zajišťuje postup české jednadvacítky do semifinále ME.foto: Reuters/Darren Staples
„Když se někam nepostoupí, vždycky to mrzí. Nemělo by to však přerůst v negativismus. Jedenadvacítka stojí na stupních vítězů a veze si domů medaili - jak častý je to u nás jev? A co by za to dalo reprezentační áčko? Je samozřejmě pravda, že v mládežnických kategoriích je mnohem snazší dosáhnout úspěchu. Zatímco tam jde o sílu jednoho ročníku, u dospělých to prezentuje takových deset let...“ srovnává Škorpil.
Podstatné je, aby se hráči posunuli do lepších klubů
Fotbalisté hráli na olympiádě naposledy v roce 2000, na další postup budou čekat dál. „Všichni samozřejmě toužili po olympiádě. Na ní by se hráči ještě více zhodnotili a přineslo by to peníze domácím klubům. Řada hráčů už působí v zahraničí, jde však o to, aby se posunuli do top evropských klubů. Tak jako v nich třeba za dob Nedvěda, Poborského a spol. působila celá reprezentační záloha, tak jako se to povedlo šampiónům z roku 2002... Jen to je může posunout ještě výš,“ zdůrazňuje Kotrba.
Češi měli v Dánsku těžkou skupinu se Španělskem, Anglií a Ukrajinou. Dost podobnou, jakou vyfasovali v roce 2007 na šampionátu v Nizozemsku - a tam Škorpilův tým přes Anglii, Srbsko a Itálii dál neprošel.
„Kritici by se měli také dívat na sílu soupeřů. Španělsko je vzhledem k jeho áčku a Barceloně jasným nositelem výkonnosti v Evropě. A třeba Švýcaři? Podívejte, s kým to hrají. Mají podobný internacionální soubor, jako když já s jedenadvacítkou stál proti Němcům. My na rozdíl od nich nasazujeme jen české hráče,“ srovnává Škorpil.
